U moře :

V hotelu nedaleko pláže se ubytovaly dvě dívky. Hotel byl rozsáhlý komplex budov se spletí bazénů a různých palmových zákoutí. Sluníčko pražilo a od moře vanul příjemný mořský vzduch.

Brigita s Marií bydlely ve velice hezky vybaveném pokoji s okny obrácenými k moři. Záclony se míhaly a slunce prosvítalo dovnitř.
Obě dívky se hlasitě bavily a mezi tím vybalovaly věci ze zavazadel. Bylo toho docela dost    a tak když konečně usedly dole v hotelové restauraci ke kávě, uplynulo tím od jejich příjezdu v deset hodin dopoledne už skoro sedm hodin a blížila se večeře.

Brigita se od své vídeňské kávy ohlížela po ostatních hostech. „Celkem se to dá“ poznamenala Marie. „Je tady zajímavá sestava lidí, vidíš toho vysokého blonďáka ?“. „No      a co teprve tam ten tmavovlasý u rohového stolku.“, odvětila Brigita.
Tiše se zasmály svým loveckým myšlenkám a ještě takto zkritizovaly a nebo i pochválily několik dalších mužů v hale.
„Tam ten je tu s rodinou, no a ten zase už skoro nemá vlasy…“, zatvářila se nesouměrně Brigita. „A podívej se na toho u baru, ten je zase příšerně oblečený, myslím, že to bude chlap pod pantoflem, který za tuhle dovolenou dal všechny svoje úspory…“, zasmála se Marie.

Pomalu při tomto veselém tématu dopily kávu. Brigita se u stolu protáhla a jemně se zhoupla její plná ňadra ukrytá pod jemnou halenkou. Marie přehodila nohu přes nohu a střevíčkem si několikrát klepla špičkou o kovovou nohu stolku. „Tak co, jdeme na pokoj?“, spíše konstatovala než se tázala Brigita.
„Převlékneme se a ještě před večeří se projdeme.“, dodala jen k tomu nápadu Marie.

Na promenádě kolem pláže se ještě v té době pohybovalo mnoho lidí. Číšníci z restaurací       a taveren lákali dámy ke stolečkům, nabízeli své speciality a mávali jídelními lístky. Moře bylo celkem rozdováděné, vlny se valily v rychlém sledu k pobřeží a na plážích vlála červená vlajka, tedy vstup do moře pouze na vlastní nebezpečí.
Sedly si na chvíli na pláži na lehátka a jen tak sledovaly vlny a naslouchaly jejich písni, když Brigita zahlédla tmavovlasého muže, který se jí předtím zamlouval v hale hotelu. „Podívej, můj objekt“, zašveholila směrem k Marii. Marie se otočila a zaostřila za slunečními brýlemi zrak na pána, který procházel kolem nich. Její pohled jej zaměřil rychle. Sledovala pak hodnou chvíli jeho styl chůze, postavu i oblečení. Byl vyšší, opálený, sebevědomý. Když procházel těsně kolem nich, zpomalil a na Brigitu se významně usmál. Brigita pokynula hlavou a prstem si přejela  pomalu přes rty. „Vážně se mi líbí“, podotkla po chvíli, když ještě věnovala jeho odchodu pozornost. „Mě se líbí blonďáci“, řekla rozverně Marie a společně se tomu všemu zasmály.
„Ale na kříži by mu to moc slušelo“, podotkla zasněně za malý okamžik Brigita. A položila se s rukou pod hlavou na lehátko.

„Jen si moc nelehej a přestaň snít o submisivitě, tenhle určitě nebude tvůj otrok“, poznamenala s rozpustilým tónem v hlase Marie a hodila Brigitě hrst písku na nohy. V tu chvíli se rozběhla k hotelu. „Dělej, kdo bude první na recepci.“

Brigita Marii rychle dohonila a obě udýchané padly na pokoji na postele a vesele se tomu smály. „Zdá se, že to tady bude legrace.“, poznamenala Marie.

U večeře Brigita zjistila, že blonďák a černovlasý sebevědomý objekt jsou zřejmě v tomto hotelu společně a ještě k nim patří také malý silnější človíček, který jak později zjistily, byl bratrem černovlasého.

Obě děvčata posilněna po večeři trochou vína se osmělila a přisedla si k oné trojici mužů. Brigitiným objektem byl samozřejmě černovlasý, jak už teď věděla Michal, a Marie se rychle spřátelila s blonďákem Kamilem. Třetím u stolu byl Dan.
Tématem byla dovolená a kdo kde kdy byl a jaké bylo moře. Michal hovořil o své firmě v Praze, kde se snaží o co nejvyšší zisky a také o tom, že je stále sám, protože na vztah se ženou mu zbývá velmi málo času. Společně si všichni po nějaké době přesedli ke stolečku u bazénu a  Marie si dělala legraci, že dnes by muži měli ženám klečet u nohou a nosit je na rukou a ne aby se stávalo, že není na vztah a na ženu čas.  Kamil okamžitě vstal, klesl Marii k nohám a s veselým obličejem jí políbil ruku. „Má drahá komteso, jak bych Vám jen rád dal sebe samého a splnil Vám všechna přání.“ Klečel tak chvíli s hlavou skloněnou. Pak vstal a všichni se smáli. Jen Marie koutkem oka pohledla na Brigitu a ta jen mrkla.
„Michale, a ty pro mne nic tak vznešeného neuděláš? Vždyť je to pravda, jste prostě úplně jiní muži, než ti, co byli dříve.“ Michal vstal, Brigitě ruku políbil, ale rezervovaně a neklekl si. Pohledem stále Brigitu sledoval  a očekával co bude dál.
Brigitě v očích zasvítily ohníčky. „Chci, aby sis klekl na kolena, když mi líbáš ruku!“, vycedila mezi zuby a ostře na Michala pohlédla. Ten tedy pod tíhou jejích pokynů poklesl na jedno koleno a najednou už s úsměvem polibek zopakoval.
Kamil u stolu držel Marii za ruku.
Michal pak spíše už jenom Brigitě povídal o sobě. „Pracuji na Moravě, nejsem z Prahy. Jsem zaměstnancem firmy na distribuci počítačové techniky, nakupujeme také od Kamila, který ve své firmě produkuje software do počítačů a jiné užitečné věcičky.“

Asi se čtenář nebude moc divit, když v této části zmíním, že Dan již dávno odešel na pokoj.

V krásném prostředí prostoru u bazénu, který byl nasvícen světly a kde bylo slyšet šumění moře stále seděl Kamil s Marií a Michal s Brigitou u stolečku.
V tomto okamžiku již oba páry vesele špitaly, když Brigita řekla, že je jí zima a že si skočí do pokoje pro svetřík. Michal se okamžitě nabídl, že ji doprovodí.

Brigita pozvala Michala do pokoje. Rozsvítila malou lampičku  a pustila hudbu. Šla pomalu ke skříni za rohem. Michal si sedl a rozhlížel se kolem sebe. „Myslím, že si možná vezmu na sebe něco jiného“, volala Brigita na Michala. „A co?“, tázal se Michal. Nedostal hned slovní odpověď, ale po nějaké době stanula před ním v dlouhých červených lakových šatech na zip, upnutých kolem těla. Nečekaný výstřih ve formě kulatého otvoru odhaloval Brigitin dekolt a část ňader.  Vlasy měla rozpuštěné, dlouhé, melírované sahající jí až k výstřihu.  Michalovi sjel pohled  přes její tělo až k nohám, které byly obuté do červených střevíčků, hezky doplňující ladnost barev celého oblečení.
Michal seděl a stále se díval na Brigitu.
„Tak jsi hluchý,  sluší mi to?“, dožadovala se Brigita odpovědi na otázku, kterou už kladla podruhé, avšak Michal ji zaregistroval teprve teď. „Samozřejmě ti  to moc sluší Brigito“, řekl Michal jedním dechem.

Přešla, klapajíc podpatky po plovoucí podlaze až k němu a pohladila ho po hlavě.“Tak pojď za mnou, ukáži ti něco moc hezkého…“, šibalsky se usmála.

Michal vstal a pomalu ji následoval do zadní místnosti hotelového pokoje, kde byla ložnice. Ve dveřích se zastavil. Trochu se vzpamatoval a řekl: „Nebudeš to se mnou mít má Brigito tak jednoduché. Nepůjdu slepě za tebou.“  Prudce se otočila, když zjistila, že ji nenásleduje do rohu pokoje, kde stál dřevěný kříž ve tvaru X.  „Tobě se tady nelíbí ?“, opět vycedila mezi zuby, jako před tím u bazénu.
„Ale ano domino, vím s kým mám tu čest. Viděl jsem tě již na internetu – Madam Brigita               a baví tě ponižovat muže a trápit je až k orgasmu. Chci tady s tebou být, jen si hraj, ale snadno se ti nepoddám.“

Brigita se zasmála. „Uvidíme“.

Podala si ze stolku kožený bič na psy a blížila se rychle k Michalovi. „Svlékni si šaty ty červe, nejlepší bude, když ti trochu připomenu, kdo je tady paní“. Michal udělal krok zpět a usmíval se.

Rozehnala se bičem, i když nebyl připraven a švihla ho přes vnitřní stranu stehna a další rychlou ránu uštědřila taktéž na druhou Michalovu nohu.
Na plátěných kalhotách se objevily šmouhy.
Michal stál, teď už neustupoval. Brigita chvíli zaváhala, vyčkala změny v jeho chování, ten však neudělal nic. Vrátila se ke stolku s vyskládanými nástroji a vzala si provaz. Při chůzi v rukách udělala hbitě smyčku, kterou přehodila Michalovi přes hlavu a utáhla kolem krku.
Michal se nebránil, jen stál a díval se na ni.
Prudce do něj strčila a otočila jej tak zády k sobě. Provaz stáhla od krku dolu a ruce mu ze předu trhnutím přesunula za záda a tak mu je spoutala dohromady. Hlava mírně zakloněná, ruce vysoko spojené za zády, to byl postoj, ze kterého Brigita dostala Michala snadno na kolena.
Díval se na ni, teď již úsměv z jeho tváře zmizel, ale jeho postoj stále prozrazoval rezervovanost a neochotu se podřídit.

Brigita jej nutila taháním za provaz, který jej poutal, aby po kolenou doklopýtal do rohu pokoje, kde, jak už bylo zmíněno, byl na stěně kříž.
Chvíli se Michal vzpouzel, ale přece jen smyčka kolem krku se utahovala a  to začalo být velice nepříjemné. Tedy se nechal přesvědčit a dosmýkat až ke kříži.
„Budeš už poslouchat mé rozkazy?“ zeptala se Brigita. Trochu přidušeně a s hlavou více vzadu Michal přesto opověděl záporně.
Odpověď nekomentovala, jeho ruce za zády rozpoutala tak, že nejdříve osvobodila jednu, kterou ihned zapnula do koženého pouta a při tom donutila Michala si stoupnout před kříž. Ruku pak hned připnula do očka na kříži. Totéž udělala poté i s druhou rukou. Smyčku kolem krku povolila a provaz sundala.
Začal volněji dýchat a v okamžiku, když se sklonila k jeho nohám, že i ty přiváže ke kříži, si dovolil ji nohou odstrčit.  Brigita upadla na bok, blesky v jejích očích sršely. Michal pochopil, že to nebyl zase tak dobrý nápad, nicméně, když říkal, že to Brigita nebude s ním mít jednoduché, musel vědět, že ani on z toho nevyjde jen tak, bez komplikací.
Brigita odešla do vedlejšího pokoje.
Michal čekal, že se hned vrátí, ale nebylo tomu tak, dokonce slyšel zaklapnutí dveří od pokoje. Chvíli vydržel tiše v dané poloze, ale pak začal přemýšlet o tom, co má vlastně v úmyslu. Pouta jej držela u kříže pevně, zkoušel vytrhnout kříž ze dni, vždyť pro boha nemohou tady tento nástroj mít přímo jako vybavení hotelu, ale nešlo to.
Slyšel opět cvaknout dveře.
„Miláčku, ještě jsi neodešel?“ zaševelila.
Michal polknul.

„Neumíš odpovědět?“ otázala se ho Brigit, když před ním zase stanula.
„Ale umím“ ...odpověděl. „Ještě jsem neodešel, nebylo mi dovoleno“.
„Já vím ty červe, a také jsi před tím hodně zlobil, a proto tvůj odchod nebude tak jednoduchý.“..ukázala ruku co měla za zády a v ní držela kuchyňský ocelový nůž.
Michal se podíval na lesklé ostří. „K čemu to je?“ Zeptal se nejistě?

„Nechtěl jsi se dobrovolně vysvléknout a tak jsem se rozhodla, že to udělám sama.“ A přiblížila zároveň ostří nože k jeho hrudníku.
Jakoby mimoděk se stáhnul dozadu, ale kříž neustoupil, jen zacinkala kovová očka.
„Jenže ještě před tím ti musím připoutat nohy, aby můj poníček kolem sebe tolik nekopal.              A hned po svléknutí ti musím dát výprask za tvou neposlušnost.“

Za malou chviličku byly i nohy v poutech a další kovová očka se setkala.
Zdálo se, že Michal poněkud zapomněl na zpupnost a odmítavý postoj. Začal spíše bystřit smysly na to, co se dělo s ním samotným.

Brigita se znovu před ním objevila s nožem. Pomalým pohybem vzala do ruky lem trička u krku a nůž jemně přiložila. Michal se automaticky chtěl podívat dolů, ale Brigita jej okřikla: „Chceš být o hlavu kratší? Že dobrovolně přikládáš krk k noži?“
Lekl se a hlavu skoro zaklonil. Pak už jen slyšel trhání oblečení, cítil ostří nože, jak balancuje velmi blízko jeho kůže a celé jeho tělo bylo jako v křeči. Oči měl v  tu dobu zavřené.

Cítil obnaženou hruď a posléze jak mu tričko padá za zády na zem. Cítil, jak chytla Brigita jeho plátěné kalhoty v pase a pak ……nůž přejel blízko jeho přirození a páral a páral.
I kalhoty posléze spadly na zem. Ještě cítil, že má na sobě slipy a ponožky. Snad ho tak nechá.

Brigita však neměla v plánu mít před sebou komickou postavičku, chtěla jeho nahé tělo. Ponožky Michalovi prostě stáhla a pak byly na řadě slipy, které rozřízla škubnutím na jeho bocích.
Odhalila se Michalova nejintimnější nahota.  

Michal, když cítil, že z oblečení již na něm nezůstává nic, otevřel oči.
Brigita stála a dívala se chtivě na jeho tělo.

„Jsi zajímavý objekt.“ Podotkla a ušklíbla se.
Michal se uvolnil a podíval se na sebe dolů.
Brigita přešla ke stolku s nástroji a při tom Michala informovala, že teď bude následovat potrestání za neposlušnost, které již avizovala. 
Vzala si ze stolku jezdecký bičík, a prohýbajíc ho v rukách, přešla s ním zpět k Michalovi.

Začala Michala popleskávat na vnitřní straně stehen, poté ho také mírně plácla přes penis a koule.
Cukl sebou. 

Bez varování mu začala uštědřovat rány na stehna v pravidelných intervalech.
Zpočátku Michal cítil teplo, pak jako by ho nohy pálily, rány byly tvrdší a tvrdší. Brigita počítala rány sama. Bylo jich v daném okamžiku již třicet, když Michal začal dopadajícím úderům uhýbat.
Brigita vysázela na stehna Michalovi posledních, avšak tvrdých pět ran. Pak přestala.
Michal přerývaně dýchal a v obličej se mu zračila bolest.
„Považuji trest za vyřízený.“, podotkla Brigita a prohrábla si vlasy. Bičík pak odložila na zem.

Přistoupila k Michalovi tak těsně, že je dělil jen poněkud vzrušený postavený Michalův penis. Hladila ho po zbitých nohách a šeptala mu, že když bude hodný, tak už nebude muset být tak přísná. Občasně mu zajela mezi nohy a masírovala mu jeho přirození jemnou ručkou.
Michal vždy zasténal, když penis zmáčkla. 
„Nefňukej“ řekla, „Stejně se ti to líbí.“
Pak z nástrojů na stole vybrala svorky, které Michalovi připnula na bradavky a podobné zase připnula na jeho koule a penis, takže vypadal jako ježek.
Když to dokončila, byla spokojená se svou prací a zálibně se na Michala podívala.
„Chvíli tě tak nechám, aby sis to mohl vychutnat.“, usmála se a odešla opět ven z pokoje.

Michal cítil bolest, některé svorky, hlavně na penisu jej velice svíraly a na určitých místech bolely jako čert. Chtěl by si je sundat, ale nemohl, opět jen očka zacinkala o sebe.

Uplynula snad věčnost, než se zase vrátila Brigita do pokoje. Probral se z agónie a zaradoval se, že jej konečně zbaví bolesti.
„Tak jak jsi se tu měl miláčku?“, dotázala se.
„Prosím, už mě to moc bolí, sundej mi to Brigit.“
„Ty nevíš jak mě máš oslovovat? Červe?“,  podrážděně komentovala jeho prosbu.
„Má paní, prosím osvoboďte mne od bolesti“, zaprosil znovu Michal.
„To už je lepší“, opáčila Brigita.

Postupně sundávala svorky z jeho penisu a bradavek. Krev se navracela do míst, kde byly svorky připnuté a bolest se stupňovala. Michal nevydržel a sykal bolestí.
Brigita si toho nemohla nevšimnout. „Bolí tě to, že?“, zeptala se s gustem. „Trochu tě zchladím, neboj.“
Odešla do vedlejšího pokoje a vrátila se s miskou ledových kostek. Těmi pak chladila bradavky a penis Michala. Jeho zmučený pohled vypovídal o tom, že sám neví, zda to má být lepší, nebo horší. Bradavky byly napjaté, penis vztyčený.  Za odměnu Brigita laskala Michalovi bradavky svými rty, cucala je a lízala. Mezi tím s rukou v jeho klíně, dělala s Michalem divy.

Byl zkrocen. Líbilo se mu to, udělal by vše proto, aby nepřestávala, aby ho hladila a laskala ještě víc. Chtěl ji, toužil po ní.
Avšak Brigita měl chuť pokračovat ve svých hrátkách. Na něhou uzdravené bradavky opět nasadila svorky a rozhodla se je bičíkem srážet.
Několikrát úmyslně švihla vedle. Pak se strefila a Michalův obličej se zkřivil bolestí. Pak hned bradavku chladila kostkou ledu a hned v zápětí sraženou svorku připnula. Totéž prováděla i s druhou bradavkou. Po chvíli přestala, zmučené bradavky byly celé studené a podle svorek vytvarované. Věděla, že návrat prokrvení je velice bolestivý.  Zbytek jeho těla však zbytečně zahálel. Koule a penis podvázala provazem a utáhla, jak se jí zdálo nejlepší. Pak řekla Michalovi: „Odpoutám tě z kříže, ale pokud budeš zlobit, tak se tam vrátíš zpět.“ Michal přikývl na srozuměnou.

Odpoutala ho a přinutila, aby přiklekl k posteli a vyšpulil zadek.
Michal poslechl.
Tentokrát si vzala rákosku do své ručky a opět ji prohnula a vyzkoušela pružnost. „Vyzkouším, jak dokáže snášet bolest také tvá zadnice, otroku.“
Rákoskou vysázela Michalovi prvních 5 ran. Pak přestala a zeptala se ho, zda se mu to líbí. Michal odpověděl: „Ano má paní, pro vás vydržím všechno“.
Brigita tedy pokračovala ve výprasku a přidala dalších pět ostrých ran. Michal již sténal.  V tom se Brigita rozhodla přestat. Poručila Michalovi, aby si lehl na záda na postel. Udělal to. Brigita si vysoukala lakové šaty k pasu a Michal uviděl, že pod šaty je odhalená. Nasedla na jeho podvázaný penis a hodnou chvíli si pohrávala. Přirážela pomalu, pak rychle.
Když sama byla blízko vyvrcholení a Michal sténal bolestí z podvázaného a vzrušovaného penisu, sesedla a uvolnila jeho přirození.
Nenechala Michala oddechnout, nasedla opět a  užívala si  do plného orgasmu.

Poté si lehla unavena vedle něj a oddechovala.

Michal to nemohl vydržet a tak si sám začal k vyvrcholení pomáhat, když se nad ním opět vztyčila v kleče na posteli Brigita a zadržela jeho ruku.  „Ještě sis nezasloužil. Nejdříve mne musíš očistit, vylízat moji mušličku.“
Z pod polštáře vytáhla obojek, který mu připevnila krk a k obojku pak hned vodítko. Položila se na postel a za vodítko si Michala přitáhla k sobě. Rozepnula zip u svých šatů, který je propínal celé a z pod nich se vylouplo krásné bílé tělo ženy. Hlavu pak Michalovi přitáhla až ke své mušličce a rozkázala: „Lízej otroku !“.

Michal byl jako smyslu zbavený a tak dělal, co mu bylo přikázáno. Poctivě vysoušel každičké místečko Brigitiny mušličky a vnímal její vůni.
Brigita se při jeho péči opětovně roztřásla v orgasmu. Michal cítil uspokojení. Byla krásně křehká.
Přestal ji lízat a zadíval se jí do očí. Viděl uspokojení v jejím obličeji a úsměv na rtech.
„Dovolím ti teď vyvrcholit otroku, ale ne jako normálního muže, ale jako otroka. Klekni si na zem.“

Udělal to. Před něj postavila své zuté střevíčky. „Musíš se na ně trefit otroku. Až se vystříkáš, všechno po sobě olížeš.“

Michal rád poslechl svou paní a za krátkou dobu stříkal na střevíčky své majitelky.  Bylo to krásné, jakoby vzlétl do nebe.
Brigita spokojeně sledovala jeho vzrušení a stála nad ním nahá s jezdeckým bičíkem v ruce. Když vyvrcholil, nožkou rozetřela sperma na větší část botek a také na své nohy.

Michal pak olízal pečlivě nejen botky, ale také nožičky své Brigity.  Odevzdaně cucal a sál prstíčky, laskal je a vděčně je čistil od svého bílého vzrušení.

Brigita Michala pochválila. „Jsi šikovný otrok. Myslím, že si tě ponechám ve svém seznamu.
Teď se půjdu osprchovat a až se vrátím z koupelny, půjdeš se osprchovat ty a oblékneš se do šatů, které jsem ti připravila vedle v pokoji.“
Za nějaký okamžik seděli ve vedlejším pokoji u sklenky džusu. Michal dostal úplně nové sportovní oblečení, ovšem bez slipů. Michal usoudil, že je to trochu netypické, ale byl  rád, že má v čem odejít.

Spolu s Brigitou se vydali ještě ven k bazénu, když tam zahledli Marii s Kamilem, jak nahý v kleče chodí po pláží jako pejsek. Je uvázaný na vodítku a Marie mu dává různé psí příkazy.
Oba se zasmáli a šli se po pláži projít.

I Marie měla zajímavý večer na dovolené a to jim to teprve začalo.

 

copyright Madam Vevera © 2005 Všechna práva vyhrazena