To by se mi líbilo kdyby...

Už je to hezkých pár let, co jsem se rozešel se svou láskou. Prostě zmizela a najednou jsem jí úplně náhodou potkal. Oba jsme měli chvilku času, tak jsem jí pozval do kavárny a povídali jsme si o všem možném. Samozřejmě přišla řeč na to jak žijeme. Ona je šťastně vdaná, já jsem zůstal svobodný. Při řeči jsem nějak vycítil, že mi toho chce říci víc, ale nějak se nemůže odhodlat. Tak jsem to nakousl sám. " Jsi šťastná? " Ona říká: jistě, jsem, mám rodinu, hodného manžela, jenže... Víš, mám svoje fantazie, které nikomu nemůžu říct, o tom víš jen ty.
A je to tady. Nic si nebudu pamatovat tak dobře, jako to, jaké jsme si vymysleli sexuální hrátky. Navrhl jsem: a nemohli bychom si dát aspoň jednou rande, víš, tak jak to bylo dřív? Nechci po tobě, abys opouštěla rodinu, ale stejně si myslím, že ti něco dlužím. A ona odpoví: spíš já tobě...
Takže jsem doma, všechno připravené, svíčky na stole, něco na zakousnutí a láhev dobrého vína. Čekám na zazvonění. Ivana přišla přesně. Zvu ji dál a ať si odloží. Nabídnu jí chlebíčky, kávu,  potom sklenku vína. Přiťukneme si. Připíjím: tak ať se nám to dnes líbí, oběma.Ona mě vezme kolem krku, políbí mě na ústa a řekne: Víš co, nech mě tady chvilku samotnou, já zatím pro tebe připravím překvapení. Jaké? To uvidíš. A teď běž.
Když jsem se vrátil ze sprchy, zůstal jsem stát a jenom jsem hleděl. Seděla v křesle, na sobe jen košilku z pravého hedvábí a kývala na mě prstem: no pojď, to se ti přece vždycky líbilo, ne? Vymyslela jsem hru. Souhlasíš? Jakou hru? Neptej se a řekni: souhlasíš nebo ne?
Neváhám a říkám: ano, jistě, souhlasím. Nemůžu se vynadívat. Ona se usměje a říká: dobře, takže souhlasíš. Přistoupila ke mně a řekla: teď si lehni na postel a ruce dej za hlavu. Vzápětí mi je pevně přivázala k čelu postele. Říkám na oko klidně: a co teď? A ona odpoví: jen se neboj, všechno poznáš a to velice brzy. Vzpomínáš, jak jsi mě takhle nejednou držel celou noc? Tak dnes ti ukážu, jak to umím já. Zkouším se uvolnit, ale ruce mám bezpečně přivázané. Ivana se na mne dívá a má v očích výsměch. Stejným způsobem mi přiváže i nohy, takže jsem naprosto bezmocný. Ví jak na mně. Vezme svůj hedvábný šátek, ví, že zbožňuji hedvábí. Hladí mě po celém těle. Je to velice příjemné, ale když se nemůžu ani pořádně pohnout, natož bránit, je to také velice frustrující. Dobře si pamatuje moje citlivá místa. Paže, podpaží, žebra, břicho, vnitřní strany stehen. Dobře to zná  a využívá toho. Teď odhodí šátek a lechtá mě na stejných místech svými nenechavými prsty. Snažím se ovládnout, ale je to silnější než já. Nekontrolovatelně se svíjím a snažím se uvolnit. Potom křičím. Chyba. Bere svoje punčochy a pevně mi je převáže přes ústa jako roubík. A říká: budeš mi muset koupit nové. To je součást hry a ty jsi souhlasil. A směje se mi do očí. Pokračuje v lechtání tentokrát na chodidlech. Můžu se zbláznit. Když jí to přestane bavit, sedne si do křesla, zapálí si cigaretu a s potěšením se dívá na mojí marnou snahu se uvolnit. Dokouří, přistoupí ke mně a hladí mě rukou přes mého naběhlého ptáka. Dráždí ho tak, že se už už udělám, a ona v ten moment přestane. A znovu a znovu. A teď vezme odhozený šátek, přeloží ho a pevně mi s ním omotá mého ptáka u kořene a ještě pevněji utáhne a zaváže. A dráždí mě dál. Je to k zbláznění krásné. A koupíš mi taky nový šátek, tento ti nechám, když budu chtít, třeba celou noc tam kde je. Přestávám se ovládat a nekontrolovatelně sebou zmítám. Je to marné. Sám se neuvolním. A ona se dívá na moji marnou snahu a povídá docela potichu: teď konečně víš jaké to je. A vytrpíš si svoje až do rána, i když... možná se na tebe přijdu ještě mezi tím podívat.
Ještě si se mnou chvilku pohrává, potom mi ještě zaváže oči a popřeje mi dobrou noc.
Když zaklapnou dveře, znovu se snažím uvolnit. Ale pouta kolem mých zápěstí jsou bezpečně utažená a pevně přivázaná k čelu postele tak, že nemám šanci na uzly dosáhnout. A pouta kolem mých kotníku jsou přinejmenším stejně tak pevná. Můj zápas je dlouhý, vysilující a marný. Nakonec zůstávám klidně ležet a jen těžce oddychuji. O spánku nemůže být ani řeč. Šátek na očích mě začíná tlačit. Roubík přes ústa je pevně utažený tak, že se ho sám nezbavím.       A můj podvázaný čurák je naběhlý jako snad nikdy a celou tu nekonečnou dobu. Moje oblíbené motto: "vydržím všechno, ale jenom chvilku" bere za své. Teď mi opravdu nezbývá nic jiného, než čekat, celé mé tělo je jeden obrovský a neukojený chtíč.Konečně je zase u mně. Sundává mi šátek z očí a vidí v nich mojí nekonečnou touhu všechno skončit. Hezky se na mně usmívá a říká: tak co jak se ti daří? Jsem celý bez sebe a huhlám do roubíku. Má to být prosba, přísaha, ať už je všemu konec. A ona říká: uvolním ti roubík, ale jestli budeš zase řvát, máš ho zpátky. Kývám hlavou, že souhlasím. Když mi takto uleví, popleská mě po tváři a říká spokojeně: vidím na tvém čuráku, že se ti to líbí. Říkám: je to k zbláznění krásné, je to přímo ďábelské a nedá se to vydržet. Jak dlouho toto ještě musím snášet? Její odpověď je taky ďábelská: ještě zdaleka není půlnoc a já jsem se rozhodla, že tuto noc si vychutnáš  až do bílého rána. Zahájíme druhé kolo.
Znovu mi dráždí můj úd, stále pevně podvázaný, takže mi brání ve vyvrcholení. Vyzná se. Ví, kdy ještě může pokračovat a kdy má přestat. A já se svíjím v poutech nekonečným a neukojeným chtíčem. Trvá to nekonečnou dobu pro mně, ale ona se tím královsky baví a pořád se ovládá. Já už dávno ne. Na chvíli si ode mně odsedne, zapálí si cigaretu a zeptá se: chceš taky? Samozřejmě chci, a prosím také o doušek vína. Je to zvláštní. Vůbec mi najednou nepřijde krutá moje bezmoc, jsem vděčný za tuto volnou chvilku. Přidržuje mi cigaretu, abych si mohl potáhnout a znovu mi dá napít vína. Ale všechno má svůj konec, v tomto případě moje krátká chvilka oddechu. Uhasí cigarety a pokračuje. Šimrá mě šátkem, potom zase jemně škrábe svými nehty a já - po kolikáte už - jsem znovu v extázi. Teď, teď! konečně mi uvolní šátek kolem údu a usedá na mně jako na koníčka. Je to jízda jako žádná jiná. Sama si určuje tempo tak, aby to vydrželo co nejdéle. Když cítí "nebezpečí", zvolní a uvolní se. Hraje si tak dlouho, až se nakonec sama poddává kouzlu chvíle. Je to obrovský výbuch a krásná křeč až do konce.
Odváže mě od postele, ale ruce mi znovu spoutá. Zavede mě do koupelny, sama mě umyje a zavede mě zpátky. Znovu mě přiváže k posteli. Pořád je temná noc.Ulehá vedle mě, rukama mě chvíli laská po celém těle a říká: tato noc bude dlouhá, pro tebe. A až se probudím, podívám se, co ti pro mně zbylo. Čekám. Dlouhá noc. Pro mně.
Je to neskutečná situace. Ležím na posteli, přivázaný za ruce a nohy k čelům  postele a vedle mně žena, která se se mnou před chvílí krásně milovala. Ve své hedvábné košilce se ke mně ve spánku přitulila a já se snažím ani nedýchat, abych ji neprobudil. Je krásná, hned vedle mně, dotýká se mně a já nemůžu dělat nic jiného, než klidně ležet. Po nějaké době se ode mne trochu odtáhne a já se můžu aspoň otočit z jednoho boku na druhý. I to je úleva. Cítím znovu narůstající vzrušení. I když se můžu jen dívat ve tmě na mojí spící věznitelku, cítím něco dosud nepoznaného.
Nakonec přece upadám do jakéhosi polospánku. Zdá se mi, že nahý a svázaný na rukou se snažím skrývat na různých veřejných místech. Je to divoký a zmatený sen a zase se probouzím. Dívám se na mojí společnici, jak krásně spí. Také se jí asi něco zdá, protože se ve spánku usmívá.
Konečně svítá. Trpně čekám. Každá minuta je nekonečná. A když se moje společnice konečně probouzí do nového dne, podívá se na mně a spokojeně se ujistí, že jsem stále v její moci. Lehce mne pohladí a zeptá se: Tak jak se ti daří? Jenom znovu zacloumám svými pouty a odpovím: to je k zbláznění ďábelské, to se nedá vydržet. Zasměje se a říká: Ale ty to vydržíš, nic jiného ti totiž nezbývá. S uspokojením zjistí že jsem znovu vzrušený, znovu mě pohladí po mém nahém těle a odejde. V tu chvíli myslím, že se opravdu zblázním. Naštěstí je zase zpátky. Můžu na ni oči nechat. Znovu se vzpínám v poutech. A ona bez dalších řečí bere do rukou mé mužství, hraje si s ním a já sténám rozkoší. Sama je vzrušená a nebrání se tomu. Osedlává si mě stejně jako v noci a oddává se naplno té nejkrásnější rozkoši. Je to nádherné a dlouhé milování. Pořád oddaluje vyvrcholení, až sama podlehne a vrchol přijde, mohutný a současně pro oba .
Když je po všem chvíli vedle mně leží bez hnutí. Teď mi konečně uvolní pouta.Vysprchujeme se, ona se obléká a odchází. Ptám se: uvidím tě někdy? A ona říká: snad, ale musíš to nechat na mně. Lehce mně políbí a odchází.
Ve skříni mám pečlivě uložený nový hedvábný šátek a punčochy. Čím vlastně taková hra konči?

Otrok J.