Sekretářka:

..“ pane řediteli tak od příštího týdne už odcházím na mateřskou, agendu jsem celou uzavřela a přichystala pro svou nástupkyni, máte pro mě ještě nějaké úkoly?“ „Ne již ne Miluško, příští týden to oslavíme, uspořádal jsem takovou malou oslavu. Budete nám tady chybět“…

Robert se zamyslel, když za Miluškou zaklaply dveře – „na ní jsem se mohl spolehnout, kdo ví jaká bude ta nová …jak se jen jmenuje..“ přehraboval přijímací papíry…“aha Irena“.

Robertovi bylo 30 let stále byl sám zaneprázdněný muž, který preferuje především shánění obchodních nabídek pro investory. Miluška byla 5 let jeho sekretářka, jeho pravá ruka a teď už nezapůsobilo žádné přemlouvání a rozhodla se pro mateřský život. Výběrové řízení na místo nové sekretářky už proběhlo dříve, musel mít jistotu, že náhradu bude mít jistou.

Uběhl týden a na páteční večer byla na pořadu rozlučková oslava. Robert se rozhodl a pozval také novou sekretářku Irenu – ať se taky trochu seznámí s kolektivem.

S přibývajícím časem se zábava hezky rozjížděla. Popíjel svou třetí dvou deci vína a rozhlížel se po salónku. V hloučku stála obdivovaná Miluška a zaslechl štěbetání o jejím budoucím mateřství – pousmál se. O kousek dál dva jeho kolegové probírali poslední firemní zakázku a na parketu se vesele tančilo.

Pak si všiml Ireny. Stála s jednou sekretářkou z jiného oddělení. Je celkem hezká, pomyslel si. Atraktivní blondýnka. Jako by věděla že jí pozoruje, otočila se na něj a usmála. Dělal, že se díval někam za ni a jako by náhodou zrovna zahlédl její usměv, opětoval jej. Přemýšlel jaké to bude zvykat si na navou pracovní sílu v kanceláři a jaká asi bude sekretářka, oči upíral do své sklenice. Ze zamyšlení ho vytrhl až Irenin hlas. „Hezký večírek pane řediteli že?“

„Ano“ odvětil – „ příjemný, jsem rád že se Vám líbí Irenko. V pondělí se již budeme vídat v kanceláři pracovně. Dnes to považujte za rozptýlení.“

Tančili spolu hodně dlouho a vykládali si o zájmech a koníčcích, literatura, hudba, film. Mezi tancem popíjeli víno. Hodně po půlnoci se Irena rozloučila veselá a opilá se svým šéfem polibkem a odešla domů.

 

Robert byl šťastný, měl pocit, že našel konečně ženu, která ho chápe a rozumí jeho trápením a je velmi sympatická a atraktivní žena. Bylo mu dobře a takto naladěný odcházel zavolat taxi.

Víkend pro něj byl příliš dlouhý, koupil v obchodě pokojové květiny, nové obrázky a předělal v sobotu celé budoucí Irenino pracoviště, aby se jí líbilo. V neděli se do práce zase vrátil a ještě udělal menší úpravy v designu a očekával pondělí.

A konečně bylo tady. V kanceláři byl již v sedm ráno, měl nějaké povinnosti, které nesnesly odkladu. Čekání na sekretářku Irenku tak lépe utíkalo.

Nová sekretářka přišla do práce ve svůj první pracovní den včas, objevila se deset minut před osmou a Robert ji otevřenými dveřmi své kanceláře zahlédl prakticky okamžitě. Vstal ze svého křesla a přišel ji oficiálně přivítat a uvést do pracovních povinností. „Vítám Vás na Vašem novém pracovišti Irenko, jaký jste měla víkend?“ Usmíval se prakticky od ucha k uchu šťastný.

„Víkend byl velmi příjemný pane řediteli, děkuji a přeji pěkné ráno“ – zašveholila a také se usmála. Pohledem ocenila příjemné prostředí kolem svého pracovního stolu, a usedla do křesla.

Robert na ní mohl oči nechat. Dnes byla sexy oblečená, krátkou sukýnku a top v korzetovém stylu a na vrch prodloužené sáčko. Na nohách černé střevíčky.

Ze snění ho vytrhla Irena – „Takže co uděláme nejdříve? Mám se toho hodně co učit a chápat, že?“

„Irenko“ – vzdechl Robert a hned se potřesením hlavy probral ze svých myšlenek – „ano myslím, že by bylo dobré projít papírovou dokumentaci – faktury, a další náležitosti, ať se seznámíte dobře s naším provozem a pak bych Vám ukázal, co bude vaše práce.“

Vstala a přešla k regálům se šanony a sehnula se k tomu nejnižšímu a její zadeček se teď vypínal přímo k němu. Musel zavřít oči a zase otevřít, aby se vzpamatoval, tak po ní ten víkend toužil, že teď mu myšlenky běhaly po jiných končinách než pracovních a ne a ne se soustředit. A už stála vedle něho a listovala fakturami. „Obchodujete i s firmou Abaran? Mám tam kamarádku jmenuje se Dana.“

Když prošly všechny papíry a materiál o firmě, Robert začal ukazovat Ireně počítač a program ve kterém bude pracovat. Posadil se k jejímu stolu a ona aby lépe viděla na monitor, byla o něj bokem opřená. Vykládal to chaoticky, ale rozuměla mu. Kladla otázky a informovala se celkem k věci a tak za 2 hodiny už sama zpracovávala agendu svého ředitele celkem bez dotazů a chyb a ptát se chodila jen minimálně, což Robert litoval, protože ji neměl u sebe.

Po práci ji nabídl odvoz domů. „Irenko můžu vás někam odvézt?“ „Ne to je v pořádku, mám ještě nějaké vyřizování po městě a nákupy“. A zmizela v nejbližším podchodu.

Cestou ke svému autu přemýšlel, proč se chová tak profesionálně, milá, ale ne to co na večírku – spontánní a veselá. Asi chce vypadat dobře v zaměstnání a zábava je něco jiného. Včera mi alespoň na rozloučenou dala pusu zatesknil si, když za sebou zavíral dveře auta a startoval.

Irena opravdu běhala po obchodech a úřadech a nakonec navštívila kamarádku ve firmě Abran. „Ahojky Dano“- „Ahoj“ – pozdravily se obě kamarádky vesele a upřímně se políbily na tvář. „Tak jak ti to jde v nové práci? Jak bylo 1. den?“ ptala se Dana zvědavě a mezi tím už chystala Ireně kávu. Irena dosedla do křesla pro hosty a vzdychla:“ Ale jo jde to, mám celkem zajímavého šéfa.“ „Zajímavého?, jak to myslíš?“ „No zajímavého pro nás dvě.“ „Aha“ usmála se Dana, „A jak vypadá?“

Irena se dala do popisu Roberta. „Vysoký, tmavé vlasy, takový italský styl chlapa, hezky se oblíká, příjemný a myslím, že je do mě blázen.“ „A jak jsi na to přišla?“ „No pozval mě na rozlučkový večírek s tou jeho bývalou sekretářkou a tam jsme měli takový celkem hezký románek, ne že bych chtěla, ale on je fakt dobrej chlap. No a v kanceláři ze mě dneska nemohl spustit oči.“ „A ty se s ním chceš o něj podělit se mnou?“ „No možná později, musím ho ještě oťuknout.“ Irena se podívala na hodinky „ Jé to už je hodin, musím běžet“ – rychle dopila kávu poděkovala a vyběhla ze dveří. Pospíchala do obchodu s květinami a koupila krásnou květinu v květináči, měla v plánu dát jí šéfíkovi na pracovní stůl.

Ráno přišel Robert do práce tentokrát jako normálně chvíli po 8, zase nemohl v centru zaparkovat. Prošel přes Irenku, hezky pozdravil a usmál se, a poprosil o šálek kávy. V kanceláři si najednou všiml, krásné květiny na pracovním stole, plně rozkvetlé a hned mu bylo lépe, věděl kdo mu jí tam dal. …

 

….Za týden pozval Robert Irenu na večeři a po dobrém jídle, pití a veselého povídání se jí nesměle zeptal: „Irenko šla bys dnes večer ještě ke mně?“ „Zveš mě na prohlídku sbírky motýlů“ – zažertovala. „Ne, jednoho krásného motýla jsem právě chytil a chtěl bych si ho ještě dnes večer ponechat.“ Jen se usmála, on jí pomohl do saka a vyrazili k autu. Alkohol a veselá nálada je oba rozparádily a v autě si Robert dovolil položit ruku na její nožku a ona neodmítla a ještě ho pohladila po tváři.

Asi po 10 minutách jízdy se ho Irena zeptala: „A nechtěl bys jet raději ke mně?“ „Proč?“ -zeptal se překvapeně. Mám výborné víno…. a uvědomila jsem si že ještě potřebuji nakrmit sousedce psa. Odjela totiž na dovolenou. „Tak jedeme k tobě“ – odvětil s úsměvem Robert.

Ukázala mu cestu a on zaparkoval přímo před vchodem do malé vilky ze zahradou obehnanou živým plotem. Vstoupili dovnitř, Irena rozsvítila v předsíni. „Udělej si pohodlí a posaď se v obývacím pokoji hned jsem tady s tím vínem.“ Odběhla do kuchyně a za chvíli zacinkaly skleničky. „Ještě mě na chvíli musíš omluvit, nesmím na Azora zapomenout.“ Odešla z domu.

Robert pil ze skleničky víno a procházel se po pokoji. Domeček měla hezky vybavený, dobrý vkus, moderní nábytek a nic zbytečného v domácnosti. Napadlo ho podívat se do ložnice, má-li to být pro dnešní večer jejich kouteček lásky, tak ať ví co a jak. Byl rád nad věcí a jistý, taktéž prostorem a věcmi. Ložnice byla v patře domu, vystoupal po schodech a našel ji. Stejně vybavená jednoduše až příliš stroze napadlo ho, ale co člověk potřebuje na spaní? Jen tu postel a ta tu byla. Vyzkoušel jak péruje. Otevřel skříň jen tak na 10 centimetrů, jen nakouknout chtěl. Překvapilo ho oblečení a věci, které tam uviděl. Různé erotické pomůcky, korzety, vysoké boty, jezdecké biče a rákosky. Blýsklo mu hlavou – To není normální. Otevřel skříň dokořán a vytáhl bičík a vysoké boty pak ještě objevil policejní pouta. Zasmál se a vzpomněl si na články a povídky na internetu kterými se z nudy občas zabýval. Domina a její otrok. Zasmál se nahlas a zkoušel si klepeta nasadit. Ozvalo se klapnutí a byl v zajetí sám sebe. „Do pytle“ ulevil si. Irena tady bude za chvíli a já se nechal polapit vlastní hloupostí. Co si o mě pomyslí, že jí tady šmíruju po domě. V tom už slyšel ze spodu domu Irenu jak na něj volá: „Robe, kde jsi?“ a kroky se přibližovaly k schodišti. Rychle se díval do skříně a hledal klíče nebo tak něco…….“Klíče jsou v mém nočním stolku!“ ozvala se přísně Irena, „když už si se tak hezky zaklapl co?“ – sála přímo ve dveřích.

Neměl odvahu se otočit a podívat se jí do očí. Styděl se jak to jen šlo a v obličeji cítil ruměnec. Dostal ze sebe jen promiň a pak nekonečná otočka, která neměla nikdy skončit a už jí stál čelem. Díval se na ní, jak školáček, provinilý ze ztráty třídní knihy a pak sklopil oči k zemi.

Šla k němu, usmívala se a zvedla mu hlavu. „Ty jsi ale zvědavý. Ani nepočkáš až ti sama ukážu proč jsem tě sem zavedla.“ V očích se mu objevil překvapený výraz. „Ale neboj se, bude se tito líbit“.

Začala ho líbat a on přestal vnímat pouta na svých rukou. Irena mu je jen více přitáhla a pomalu ho odvedla k posteli. Chytrým hmatem ho povalila a obkročmo si mu sedla na boky. Díval se do Ireniných očí. Podala si provaz a ruce mu připoutala k příčce čela postele. A odešla na schodiště.

„ Dano, už můžeš nahoru…ptáček se chytil sám.“ Když to slyšel tak ho polilo horko. Dana? kdo to byl? Ta její sousedka? Měla přece být na dovolené??. Ale už slyšel jak se obě blíží. Zavřel pevně oči, strašně se styděl a bál. „Aha, tak měla jsi pravdu je to opravdu hezoun“ – utrousila Dana. „Co s ním uděláme?“- připojila se Irena. „No co? Zkusíme jestli bude povolný a hodný“.

Otevřel oči už to nemohl vydržet, jak se tak o něm bavily, jako by jim patřil a byl na ně odkázaný na milost a nemilost. Irena si ho zálibně prohlížela a Dana vytahovala ze skříně jezdecký bičík v hnědém provedení opletený kůží. Robert musel uznat, že jí to sluší. Hnědá jí dobře seděla k pleti a oblečení. Zatím co si je obě prohlížel, Dana se přiblížila z druhé strany postele až nebezpečně blízko jeho tělu. Poplácávala si bičíkem o lýtko upnuté v kožené kozačce a z jejího úsměvu se dalo vyčíst pouze jedno – škodolibost. Podíval se na Irenu a zadoufal, že mu to vysvětlí.

„Irenko – já nevím proč jsi mě sem přivedla, myslel jsem na příjemný večer a něžné milování, pokud bys chtěla.“ „Ale drobku, tady jsi v mé moci - tak drž hubu. Když budeš poslušný chlapeček, nic se ti nestane.“

Polkl. A co teď. Ženské mě polapily a já blbec do té léčky vklouzl jak naivní děcko.

Irena ho odvázala a donutila s pouty na rukou upadnout hezky na všechny čtyři. Dana ho chytla za kravatu a táhla ke schodišti. Překvapeně se podíval: “kam mě zase vedete?“ „Jako pes nemáš právo, vstoupit do ložnice své paní!“- sykla Dana. Poslušně vykračoval za botkami své paničky. V obleku na kolenou musel vypadat víc než směšně. Dana následovaná Irenou ho dovedla doprostřed schodiště. Tam ho za kravatu přivázala ke kovovému zábradlí a zavelela: „Tady počkáš“. A vrátila se s Irenou nahoru do ložnice. Díval se dolů do haly skrz zábradlí a slyšel jen vzdalující se klapání podpatků. Napjatě očekával co se stane, zda si zase něco přinesou ze skříně. Přemýšlel o tom co vlastně dělá v domě své sekretářky uvázaný na schodišti, uvědomoval si kolik je hodin a co ho čeká zítra v práci. Za pasem mu zazvonil mobil. Rukama v poutech se snažil vyprostit přístroj z pouzdra a přiložit si ho k uchu. Na displeji svítilo neznámé číslo. „Prosím“- ohlásil se Robert. „Nikdo ti nedovolil zvedat telefon ty čubko! – zařval do telefonu ženský hlas. Trochu zkoprněl a pohledem zkontroloval horní stranu schodiště. „Kdo volá?“ – dotázal se v důvěře, že jde o omyl, ale s jistotou, že o omyl nejde. „Tak ty mě ani nepoznáš a budeš si hrát na blbýho co?, měl by ses rozhodnout, jestli ke své paničce patříš nebo ne!“ - a ticho. Položila to. Robert vytočil zpět číslo, ze kterého nyní volala. „Ano Azore?“ – ozvalo se. Zavěsil.

Pomalu s námahou strkal mobil zpět do pouzdra a bručel si pro sebe něco o nesmyslech a blbých vtipech a měl toho už opravdu dost.

Nahoře na schodišti se rozletěly dveře a prudce vyšla Irena s rákoskou v jedné ruce a důtkami v druhé. „Ty šmejde, ty prase, ty ubožáku, ty nulo“ – řvala od první chvíle a s rozčíleným výrazem v obličeji se hnala na Roberta. Instinktivně si kryl obličej rukama uvězněnýma v poutech. Řezala ho hlava nehlava a prudké rány hned rákoskou, hned důtkami dopadali na jeho tělo. Snažil se uhnout ranám, ale způsobil si ještě větší bolest, když spadl o dva schody níž a kravata pevně držela jeho krk. Blesklo se ostří nože a pak už se jen kutálel dolu do haly. Postupně se sbíral a uvědomoval si, že ho bolí celé tělo.

„Svlíknout“ – řekla nekompromisně Dana. Odmítl to pohozením hlavy a roztřeseným hlasem se pokusil o protest: „ne už toho snad bylo dost, chcete mě zabít?“

„Výchova je důležitá, proto mě Irena požádala o malou lekci pro tebe.“ Uvolnila mu kravatu a odhodila, uvolnila pouta na rukou pomohla mu vstát a poodešla k sedačce, kde se pohodlně usadila. Irena přinesla odněkud dvě sklenky na víno a láhev, postavila je na stůl a nalila oběma dámám. Robert se mezi tím, apaticky svlékal. Zůstal ve slipech a jak školáček očekával co se stane. „Na kolena“ – připomněla Dana. Klekl, bolelo ho celé tělo a i jeho ego bylo podlomené. „K noze“. Poslušně přilezl k sedačce a nohám Dany. Pohladila ho po vláskách a pochválila:“ tak je hodný Azorek, už nebudeš vybuřovat?.“ Odvětil krátce „ne“.

„Odpovídá se - ne Paní.“ 

Opravil se: „Ne Paní.“

„A ty slipy dolů.“ Dále mu poručila aby chodil po místnosti a značkoval rohy jako pěkný pejsek a zaštěkal. Chodila s ním Irena a v jedné chvíli mu připnula na krk obojek s vodítkem. To už se mu víc líbilo, Irenka se usmívala a občas ho pohladila po hlavě. Dana udávala tempo a řád, této procházce.

„Aport.“ – hodila mu do rohu místnosti domácí pantoflíček. Robert se podíval na Irenu a ta jen pokynula.

„A v zubech“ dodala Dana.

Robert se přesunoval do rohu a pomalu do úst vzal pantoflíček. Zanesl ho ale Ireně, která čekala v místě kde ji opustil. Dana jen pokynula Ireně a usmála se. „Uděláme z tebe dokonalého pejsánka ano? Teď už víš kdo je tvoje paní, tak ať se mi líbíš.“ Přinesla vedle z místnosti něco, co připomínalo koňskou oháňku. Dala si práci a v gumových rukavicích mu tuto ozdobu zavedla do análu. Trochu skučel, ale neměl na výběr a navíc ho tyhle hračky začínaly vážně vzrušovat. „Tak a zase pěkně aportuj.“ – pokynula tentokrát už Irena. Rychle se snažil uspět v tomto úkolu, byť analní kolík který byl součástí oháňky se při každém pohybu těla ozýval zvláštní bolestí. Jeho penis na sebe nenechal dlouho čekat a prozradil pejskovo emoční rozpoložení. Irena si toho nemohla nevšimnout. Přinesla z vedlejší místnosti provázek a hezky mu ho podvázala, když se vrátil k jejím nohám s pantoflíčkem. Díval se na ní a líbila se mu ještě víc než na večírku. Vrazila mu facku: „ padej nahoru.“

Hodil pohledem nahoru po schodech a v očích se vystřídala dychtivost se zoufalstvím. Nahoru s tou výbavou nikdy nevyleze. To už ho ale Irena popoháněla bičíkem a kopanci botou. Pomalu v kleče bral jeden schod po druhém a už se v duchu viděl na posledním schodě této pekelné cesty, zvané mučení.

Konečně byl nahoře a oddechoval jak opravdový udýchaný pes. Díra ho bolela a penis byl modrý.

„Tak a dolů“ – S veselým úsměvem Irena.

Prosil, líbal jí nohy, držel se její sukně a snažil se zachránit před opakováním trestné výpravy. „Mám tě dolů skopnout?“

„Ne Paní“ – a už se blížil k prvnímu schodu dolů a sbíral veškerou odvahu.

Trhla vodítkem a táhla ho do ložnice. Vzpamatovával se z té změny, začal vnímat prostředí ložnice, když v tom mu uvázala šátek přes oči. Klečel u postele. Vytáhla mu oháňku a rozvázala penis. Mnula mu ho v dlaních, cítil vlny rozkoše, jak procházely do jeho těla. Uvědomil si, že má před obličejem vlhký klín své Irenky. Přivoněl a v zápětí Irenina ruka jeho ústa přitáhla ke své vlhké krásce a zasyčela vzrušením, „lízej ty čubko.“ Lízal co mu bylo přikázáno, byl jako smyslu zbavený a ani nevnímal, že mu Irena stojí se svou botkou na penisu, a bičem ho bije přes záda a zadek. Irena při tom drtila prsty jeho ubohé bradavky. Konečně nasedla na ztvrdlého ptáka a po několika prudkých pohybech se její tělo prohnulo v horké křeči milostného uspokojení. On byl vedle sebe, jeho sperma vystříklo ve stejné chvíli, kdy se její klín sevřel orgasmem. Oba se zhroutily na zem a spojeni oddychovali. Nepromluvil, nesměl, nebo nechtěl rušit to hezké ticho. Vnímal, jak se mu tělo vrací do reality. Držel ji v náručí. Po chvíli se zvedla opustila jeho a on osaměl. Slyšel sprchu. Čekal. Uvědomil si, že tu není Dana pravděpodobně je v nějakém okamžiku prostě opustila.

Za chvíli se Irenka vrátila, voňavá. Robert byl stále se zavázanýma očima. Irena mu šátek rozvázala a zavedla ho do sprchy: „Osprchuj se“- řekla mu s úsměvem.

Ve sprše si všechno zpátky promítal a bylo mu dobře. V hlavě zmatek a zvláštní prožitky. Pak se osušil, v ložnici měl nachystané svoje oblečení. Asi to posbírala. Usmál se a oblékl se.

Sešel dolů, Irena dopíjela víno. „Už je pozdě, uvidíme se zítra v kanceláři ano?“ Vystrčila ho ven ze dveří.

„Ano“ – odpověděl. „Dobrou noc.“

Vyšel do vlahé noci s pocitem volnosti a zároveň pout.

 

copyright Madam Vevera © 2002 Všechna práva vyhrazena