Jak jsem si domů pozval Dominu : 

Chodil jsem asi druhý měsíc s dívkou jménem Alena. Moc se mi líbila, byla sympatická a velmi hezká. Měl jsem ji rád.

Zval jsem ji do kaváren, kina, restaurací. Spolu jsme trávili snad všechen volný čas.

Neměl jsem před tím moc štěstí na holky. Pracovně jsem byl velmi zaneprázdněný a pohledy a narážky dam jsem spíše přehlížel a nevnímal. Pak jsem si ale jednou večer ve svém bytě uvědomil, že jsem vlastně sám.

Rozšířil jsem si obzory svého vnímání. Práce přestala být u mě na prvním místě a svět se najednou tolik zvětšil.

A pak jsem potkal Alenu. Jak se to stalo? Samozřejmě náhoda, i když já tomu říkám řízení osudu.

Přes poledne jsem jednou vyrazil do restaurace na oběd, kam chodím vlastně každý den se svými kolegy. Když jsem s kolegou Michalem zasedl ke stolu, spatřil jsem dvě dívky u stolečku opodál. Živě spolu komunikovaly. Alena, to jsem tenkrát nevěděl jak se jmenuje, mě upoutala svým vzezřením a jiskrou, kterou vkládala do hovoru. Divoce gestikulovala rukama a hovořila hlasitě. Pousmál jsem se tenkrát nad tím a pro sebe si pomyslel, že jí to velmi sluší. S Michalem jsme hovořili o práci, bylo toho jako vždy dost k řešení. Po očku jsem však stále sledoval pár mladých dívek.

Najednou se jedna z nich zvedla od stolu v době, kdy jim číšník donesl jídlo a mířila přímo k nám. Nebyla to Alena.

„Mohu si půjčit slánku?“ – zeptala se mile. Přikývli jsme oba s plnými ústy a dívali se jak odchází zpět. Polkl jsem a zastavil ji. „Počkejte prosím, nechcete se připojit k nám?“ Hrdě jsem při tom ukázal na sebe s kolegou.

Dívka se domluvila pohledem se svou kamarádkou a několika slovy s číšníkem, aby jim jídlo přenesl k našemu stolu.

Kolega byl trochu nevrlý – ještě neprobral a nedořešil všechny marketingové úkoly. Za to já se náramně bavil. Bylo to velmi příjemné posezení a tam jsem se s Alenou domluvil, že spolu půjdeme na schůzku.

A tak spolu chodíme druhý měsíc. Proč to však povídám? Rád bych ihned navázal na další skutečnosti našeho vztahu, pro mě byly a jsou totiž velmi zajímavé. A měl jsem je teprve poznat.

Alenu jsem tedy nedávno konečně pozval do svého bytu. Domluveno bylo, že večeři připravím já. Ten večer se v lednici chladilo šampaňské, večeři jsem měl již hotovou a těšil se na návštěvu. Všechno kam jsem se jen podíval bylo připraveno a do příchodu Aleny zbývala ještě necelá hodina.

Zasedl jsem ke svému počítači v ložnici, pustil poštu a chat. Vyřizoval jsem pracovní záležitosti v mailech, když jsem dostal velmi netradiční zprávu, která již chvíli blikala v mé schránce. Tam stálo: „Čekej mne za chvíli – Madam Midnight“. Pod podpisem byl odkaz na webovou stránku. Klikl jsem a otevřela se stránka, která vypadala velmi impozantně. Z reprobeden se rozezněla rocková skladba od U2. Listoval jsem galeriemi a texty. Madam Midnight byla velmi krásná. Kožené přiléhavé oblečení, dlouhé kabáty a vysoké boty, štíhlá, černovlasá kráska.

Upamatoval jsem se na Alenu, koukl na hodinky, za chvíli bude tady. Zavřel jsem web a z pošty na mě zírala věta „přijdu za chvíli“. Začal jsem přemýšlet co to je za vtip, či omyl a jestli je možné že by opravdu někdo takový ke mně mohl přijít, trochu mě z té věty mrazilo. Pak už mě ale z mého zamyšlení vytrhl zvonek. Byla tady Alena. Cítil jsem se trochu nekoncentrovaný, ten mail mi zůstal v hlavě.

Večeře Aleně moc chutnala, v průběhu jsme povídali a sdělovali si dojmy z celého dne a tak se mi konečně i myšlenka na Madam Midnight z hlavy zcela vytratila. Po večeři uplynula povídáním skoro hodina, když jsem se zvedl a přinesl z kuchyně láhev šampaňského. Otevřel jsem ji s velkým bouchnutím a začal nám nalévat, když zazvonil zvonek u dveří. Alena se zeptala – „Ty někoho čekáš?“

Viděl jsem záblesk v jejích očích a hlas zněl nazlobeně. Pozvat ještě někoho, když ona je poprvé u mne by byla vážně troufalost. Okamžitě jsem si připomněl vzkaz od Madam. Polkl jsem a řekl, že nikoliv. Stál jsem zkoprněle, dosti překvapeně a díval se směrem do předsíně, odkud řinčel opakovaně zvonek. Před očima se mi míhaly fotky oné Madam M z webu. „Ty nepůjdeš otevřít?“ zaslechl jsem jako by z dálky. „Nebo budeš dělat, že nejsi doma?“.

Nohy jsem měl těžké jako z olova, pomalu jsem kráčel ke dveřím. Alena mi cestou vzala z ruky láhev šampaňského a ptala se mě jestli mi něco není, protože jsem bledý. Zvonek stále řinčel.

Konečně jsem otevřel, doufal jsem že venku bude stát soused a nese mi vyúčtování plynu, nebo někdo úplně jiný. Avšak stála tam Ona. Poznal jsem ji na první pohled – velká Madam Midnight přišla navštívit mne. Černé vlasy, kožený dlouhý kabát, z pod něho koukaly boty na jehlovém podpatku.

„No konečně“ – řekla ledovým hlasem. „Nedostal jsi vzkaz? Proč mě nečekáš?“

„A..ano dostal – odvětil jsem ztěžka.

„Tak snad mě tedy pustíš dál?“

Otočil jsem se do předsíně. Alena stála ve dveřích obývacího pokoje – ruce měla v bok. Myslím, že mě braly tenkrát mrákoty.

Ona dáma vešla, sundala si kabát a ukázala mi na svoje boty a přikázala hlasem, který nesnesl odporu „Vyzuj mi je“. Sesunul jsem se k jejím nohám a jako cvičená opička jsem dělal přesně to, co řekla – „Rozepni ten pásek, teď zip v zadu, pomalu – jak to děláš? – jsi strašně nešikovný!“

Cítil jsem při tom pichlavý pohled Aleny. Bál jsem se třeba jen koutkem oka na ni podívat. Pomyslel jsem si, že je to snad konec,…. Proč to všechno?

Boty byly vyzuty a já se pomalu postavil. Madam odcházela do obývacího pokoje. Chovala se tu jako doma. Slyšel jsem jak říká Aleně – „Máš pěkně nevychovaného otroka, nic neumí. Je to chyba, že ho tak necháváš, měla bys jej poslat někam na vychování.“.

Odpověď jsem neslyšel, možná dobře pro mě.

Pomalu jsem kráčel za nimi, spíše mě to táhlo naopak - ke vchodovým dveřím, útěk je přece taky východisko. V hlavě mi vířilo všechno možné, hledal jsem nějaké rozumné vysvětlení a sílu se proti tomuto vzchopit.

V obývacím pokoji seděla Alena s Madam M. společně na jedné pohovce. Vážně o něčem polohlasem hovořili. Zdálo se, že Alena přitakává.

Atmosféra pokoje byla mrazivá. Na stole ze skleniček vyprchávaly bublinky, z rádia znělo příznačné „kdo to řek, snad né já, že je láska krásnej cit“ a Alena se na mě přísně podívala. „Nalij šampaňské taky pro naši návštěvu a nestůj tady jako hlupák“. Pak pokračovali v hovoru.

Nalil jsem šampaňské do čisté vyleštěné skleničky a nesl ji ke stolečku. Alena nebyla spokojená. „Snad to slečně podáš z pokleku ne?

No už jsem jí jednou u nohou klečel, pomyslel jsem si a prostě jsem příkaz vyplnil.

Madam M. byla spokojená. Usmála se, zachytila mne rukou za bradu a podívala se mi do očí.

„Jistě jsi viděl mou webovou stránku, tak se tolik nediv“. Prudce mi škubla hlavou, když mě pouštěla.

Sedl jsem si do křesla opodál. Rozkazy však jak čas plynul - pokračovaly.

„Přines ještě večeři pro návštěvu….. ještě dolij šampaňské…… no tak – co bude s tou kávou?“

Kmital jsem jak se dalo, protože pokud jsem byl pomalý – Alena mě dala facku. Byl jsem dosti dezorientovaný, já manažer marketingu velké firmy, klečel jsem Aleně u nohou a držel šálek kávy. Občas z něho upila a pak jej vrátila do mé péče.

Šampaňské dodávalo těm dvěma dámám fantazii a zábava – tedy v té chvíli jen pro ně – se rozjížděla.

Alena říkala Madam Midnight zdrobněle Midi a já plnil všechny jejich rozmary do puntíku.

Byl jsem svým způsobem spokojený. Bylo jednoduché, příjemné a vzrušující plnit rozkazy těch dvou. Možná mi k tomu pocitu dopomohlo také šampaňské, ale začal jsem si to prostě užívat.

Klečel jsem u Aleny. Hladila mě po vlasech a krku, při tom se ony bavily spolu. Položil jsem si hlavu na Alenino koleno a odpočíval. Midi už mi vůbec nevadila. Byla veselá, smála se a obě holky byly plné vtipu.

Když už se čas chýlil k půlnoci – obě holky vymyslely, jak jsem přímo mohl slyšet, že jim budu sloužit ještě i na hraní, ne jen jako služka.

Alena mi přikázala, abych se svlékl. „No, bude to! - do naha – otroku!“ Ta představa mě vzrušila ještě víc, ale obličej mi v tu ránu zalil ruměnec. Koukl jsem na Midi, smála se a oči jí svítily – těžko říct jestli to bylo alkoholem, nebo po mě lačně blýskala očima.

Neochotně jsem se začal svlékat, pod přísným pohledem Aleny. Kochaly se obě dvě pozorováním mého těla. Stále to komentovaly a hlasitě dávaly najevo svou spokojenost, či naopak. Tak jsem se dověděl, že můj hrudník je super, nohy ujdou …..atd. S napjetím jsem pak očekával, když spadl ze mě poslední kousek oděvu, jak okomentují tohle. Ztichly a dívali se upřeně, …ehm víte kam. Znervózněl jsem a sám jsem se taky na něho podíval. Neviděl jsem však nic zvláštního.

Pak se rozesmály….“To ses bál co? Ale ano, máš ho slušného“. – chodili kolem mě a dotýkaly se ho špičkami prstů. Strašně jsem se styděl. Pak přišel příkaz.

„Lehnout na záda na koberec“. Udělal jsem to.

Alena někam odešla. Midi chodila kolem mě a občas mi šlápla na tělo. Viděl jsem pod sukní krajkové kalhotky. Pohled ze spodu nebyl nepříjemný.

Šlapala botou s podpatkem hned na hrudník, hned někde na bradavku, pak zabrousila na penis. Nožkou mi roztáhla nohy a vyzkoušela špičkou, kde mám dírku. Ach, to asi nevydržím, myslel jsem si.

Byl jsem silně vzrušený, dychtil jsem a chvěl se po každém doteku. Můj penis prozrazoval všechno moje vzrušení.

Pak se objevila Alena, přiklekla ke mě a převázala mi oči šátkem. Ještě jsem stihl zahlédnout její potutelný úsměv. Ucítil jsem ostrou bolest na bradavce – sykl jsem. Pak na druhé. Opět mi unikl tlumený výkřik. Bolest zůstala, ale po chvíli byla již snesitelnější, přestal jsem to vnímat. Alena se smála mým projevům, byla blízko. Midi jsem v tu chvíli neslyšel.

Pak mě doslova polilo horko. Něco velmi horkého pálilo mojí kůži na hrudníku, dotyčná dívka si pak vybírala další místa mého těla pro tento způsob mučení. Další kapky dopadaly na penis. Dost jsem sebou škubal, byl to vosk – teď už to bylo jasné, cítil jsem svíčku. Začal jsem se bránit tomuhle pálení. Zvedl jsem ruce k očím, abych si sejmul šátek a mohl čelit svému „nepříteli“, ale byl jsem rychle zneškodněn. Moje ruce byly uchopeny včas a staženy dozadu za hlavu, pak spoutány k sobě. Totéž se v té době stalo s mými nohami. Přestal jsem se po té cukat a uvědomoval jsem si bezmocnost, která mi v tomto případě přinášela ne zoufalství, ale kupodivu pocit vzrušení z očekávání.

Ruce se střídaly na mém těle a přiváděly mne stále více k maximálnímu vzrušení.

Nastavoval jsem svá citlivá místa fackám, hlazení, pleskání i plivancům mých věznitelek. Byl jsem zcela ponížený, bezmocný červ, který se kroutí na zemi v prachu u bot svých Paní. Červ, který touží a očekává a dostává pokud paní dovolí.

Pak se jeden pár rukou začal zajímat intenzivněji o můj penis. Cítil jsem posléze i laskání, cucání a sání. Nadzvedával jsem se proti tlaku úst té ženy. Bylo to krásné. Za okamžik jsem již nemohl kontrolovat své vzrušení, slyšel jsem se, jak něco říkám a prosím o to, aby nepřestávaly. Pak jsem vystříkl - přímo do úst té ženy.

Oddychoval jsem a vychutnával příjemné pocity, když se mé tělo uvolnilo. Pak mi byl sejmut šátek. Uviděl jsem Alenu, jak sedí blízko u mě a otírá si obličej papírovým ubrouskem. Usmívala se. Pootočil jsem hlavu - za mnou seděla Midi.

Zašeptal jsem několik slov díků a zavřel oči. Nechával jsem doznít ty krásné chvíle. Cítil jsem, jak ze mě dívky sloupávají vosk a odepínají kolíčky na prádlo, které mi po celou dobu způsobovaly bolest a vlastně i vzrušení po těle.

Ruce a nohy mi byly rozpoutány, posadil jsem se. Hlava mi pulzovala.

„Běž se umýt“ – podotkla Alena.

Odešel jsem do kouleny. Sprcha byla velmi příjemná a když jsem se vrátil do obývacího pokoje, obě děvčata si již spolu opět vykládaly. Když mě zahlédly, Alena mi sdělila, že se s Midi již dlouho zná, jsou kamarádky. Domluvili se na mě, že taková hra bude příjemným zpestřením večera. Navíc se Aleně tento způsob sexu líbí a tak chtěla zjistit, zda já budu mimo jiné ten pravý partner.

Midi se po chvíli rozloučila a odešla domů, nebo za nějakým otrokem…nevím.

S Alenkou jsme potom strávili krásný zbytek noci – o kterém Vám budu povídat zase někdy jindy.

 

copyright Madam Vevera © 2004 Všechna práva vyhrazena