Na zastávce tramvaje:

Stála v dešti promočena a oblečení se jí lepilo na kůži. Třásla se zimou a doufala, že ta tramvaj už by mohla brzy přijet. Pouliční lampy odrážely světlo v kaluži před ní .

Přistoupil k ní muž s deštníkem, usmál se a schoval jí před deštěm.

Mlčela, nevěděla co říct. Nikdo nikde, tramvaj taky nejela a ona s cizím mužem beze slova.

„Jedete taky na Horní?“ zeptal se náhle. „Ano…na Horní“. A zase bylo ticho

Prohlížel si jí, víc než by se zdálo mravné. Promočená halenka a sukně od kostýmku, vlasy přilepené na hlavu, make up rozmáčený.

Stále se usmíval.

Jela konečně tramvaj. Společně nastoupili, sedla si daleko od něho, bála se ho. Působil příliš sebevědomě a plný autority.

Díval se na ní, cítila jeho pohled v zádech. Něco jí na něm tak fascinovalo. To jak mlčel a díval se..otočila se prudce a zahlédla jeho oči..………..

Pozval jí k sobě domů. Bydlel ve vysokém panelovém domě, výtah jel tak neskutečně dlouho..On se jen usmíval.

Vstoupili do bytu, byl velmi hezky zařízený, tak jemně citlivě a pohodlně. Podal jí svůj župan. Zavedl do koupelny. „Tady se můžete převléknout, připravím něco teplého na zahřátí.“ .. přikývla.

Převlékla se z mokrých šatů, přehodila je přes topení a vlasy si vysušila ručníkem. Dívala se na sebe do zrcadla a nechápala proč je v cizím bytě s cizím mužem, když bydlí o pět bloků dál.

„On je prostě úžasný“, vzdychla si, „je na něm něco tak magického“ – a přistihla se, že to říká nahlas.

Přešla bosá do obývacího pokoje, kde bylo krásně teplo, všude kolem svítily svíčky, bylo to krásně romantické. On přišel z kuchyně, v ruce tác s pozdní večeří a horkým čajem.

Byla překvapená, měl na sobě šaty služky ze zvláštního materiálu. Na nohou černé střevíčky a tvářil se velmi poníženě.

Nevěděla co říct.

„Madam, jsem váš sluha Pavel, přejte si cokoliv, vše pro vás dnes večer udělám.“

„Neposadíme se?“ vykoktala ze sebe a dosedla těžce do křesla. Podal jí do ruky jezdecký bičík. „Madam, když nebudete s něčím spokojena, prosím potrestejte mě.“

Sedla si do křesla. „To je ale úchylák“ pomyslela si, byla zdravě naštvaná, to se teda z něj vyklubalo .. Vzala do ruky bič a řekla si, tak já si tě využiju jak budu chtít. „Ke mě“- zahřímala na celý obývák. V mžiku klečel před ní a své psí oči upíral nahoru na ni. „Budu ti říkat Valerie“ řekla a bradu mu při tom držela nahoru bičíkem.

Té dominantní role se zhostila dobře, bavilo jí to, měla uštěpačný výraz a chuť s ním zamávat. Ve svém životě se zatím setkávala pouze s muži v saku a kravatě, uhlazenými tvrďáky, se kterými jednala vždy na úrovni. Tohle je ale chcípáček, kterého má nyní ve své moci.

Uvědomila si –„ kde se to ve mě bere ta povaha tygřice, máme to my ženy od přirozena?“ A ještě jí to více rozparádilo, představa tygřice a kořisti.

Chytla ho za vlasy a smýkla s ním k zemi. „Tak mi teda hezky namasíruješ chodidla a jazykem, ať se ti to nezdá tak snadné co?“ Ušklíbla se.

Plnil všechno bez řečí a poctivě. A jí se to líbilo, dělal to dobře byl fakt profík. Přemýšlela kolikátá je tady u něj doma, kterou takto pozval na čaj. Tu myšlenku ale zaplašila, protože vzrušení se začalo domáhat její pozornosti čím dál tím víc. Trochu vzdychala, ale tichounce, aby nic nepoznal. Chtěla být ta tygřice, ne jen ženská, která se poddá každýmu, kdo jí jen trochu dokáže vzrušit. Tak zavelela jednoznačně „ podej čaj“. Okamžitě přestal a podával jí šálek čaje“ „prosím madam, dobrou chuť“ Napila se dvěma doušky. „No a na co si to mám položit? Stůl je daleko….Ne nepřisunuj to, ty mi uděláš stoleček, no tak?!!“ Na svoje záda si nechal položit horký šálek čaje, trochu sykl, viděla to, ale zaťal zuby a mlčel. Ještě že má ten jeho ženský obleček holá záda, asi s tím v obchodech počítají, zasmála se tomu nahlas. Po koutku se na ní podíval, plaše. „Nečum, koukej abys to nerozlil“. Přešla si v klidu k televizi a pustila si erotický kanál, zvuk vypnula, vzdychání jí teď nezajímalo, měla tady svou kořist a to bylo to co jí lákalo. Rychle přemýšlela co mu provede.

„Vstaň“! Ani se nehnul…..„No tak vstaň!!!“… zvýšila hlas. ..Zase nic….“Ty neumíš poslouchat? Na co myslíš že tě tady mám?“…“Madam vylil bych váš čaj a to nesmím„ – klopil oči. „Ptal se tě někdo na něco??“…mlčel. Šálek přendala na stůl. Postavil se téměř okamžitě. „Tak je to lepší“ poznamenala.

„Musím si tě trochu prohlédnout.“ – chodila kolem něho až příliš těsně, cítila jak se třese a jeho sukýnka se nadzvedávala. Cítila moc, kterou nad ním má. Chytla mu ruce vzadu a svázala páskem od županu. Plaše se podíval.

Nechala ho tak stát a odešla do jeho ložnice. Měl to tam hezké, velká kovová postel, vestavěné skříně. Jednu z nich otevřela. Nějaké kravaty, saka, obleky, bílé košile, …přelétla to pohledem…ááá tady, vytáhla otevřený kufr s věcmi, které si myslela že tady najde. Uvnitř byly další gumové věcičky, hledala něco přes hlavu, aby neviděl…a našla. Kukla bez očí a úst, červená s copánkem. „To je ono“ – řekla si. Sama si oblékla nějaké gumové body a gumové kalhotky, „teda ten chudák je zásobenej“ zasmála se v duchu. Postrádala nějakou zajímavou obuv, připadala si ale už teď jako Jane s Tarzana. Ale guma byla příjemně vzrušující. Otevřela další skříň a tam bylo to co postrádala, spousty zajímavých botiček a střevíčků, zkoušela si je a našla co chtěla. Vysoké kozačky pod kolena, trochu velké, ale nevadí.

Pak se vrátila do obýváku. Pořád stál jak sloup tam, kde ho nechala. Natáhla mu zezadu přes hlavu kuklu. Neprotestoval, ani nehlesl. Ani jí neviděl. Odvedla ho poslepu do ložnice, rozvázala ruce a hodila na postel. Ruce mu pak hned hbitě přivázala tím páskem k horní pelesti. Pohladila ho přes obličej v kukle, zasténal.

Líbilo se jí to, byla dokonce vzrušená a moc a gumové kalhotky byly fajn. Obkročmo si na něj sedla – „Podíváme se ti pod sukýnku Valerie co?“ ..“Jak si přejete Madam“ zaznělo z pod kukly. Znělo to trochu úzkostně.

Odhrnula sukýnku, byl tam otvor a z něj na ní trčel velkej klacek. Pousmála se, však já ti ukážu. Vzala bičík a začala ho přes penis pleskat, dost silně pravděpodobně, protože za chvíli sténal a bylo to čím dál hlasitější. Přestala když už kňoural a prosil o slitování.

Pak ho odvázala a poslala do koupelny, že za ním za chvíli přijde. Šel po paměti ruce před sebou, aby do něčeho nenarazil. Chvíli počkala a za pár minut šla za ním. Stál u vany. Odvedla ho k umyvadlu a natáhla si z vany sprchovou hadici. Zvedla mu sukýnku a zatáhla za penis směrem do umyvadla, aby stál těsně. Pak už jen otáčela kohoutky u vany a kropila jeho chloubu chvíli ledovou vodou pak zase dost teplou. Zase kňoural a prosil pod kuklou o milost. „Madam prosím slitujte se, já to nevydržím, prosím Madam, udělám všechno co budete chtít, jen mě pusťte a netrapte mi ptáka.“

Po 5 minutách přestala. Smála se mu celou dobu, jak ho má bílýho a pak zase rudýho. „hele teď je to běloch a teď zase rudoch – co Valerie? Čubky nemaj čuráky víš?“ „Ano vím madam“ – zdrceně souhlasil.

Zavedla ho zase do ložnice, oddychoval prudce, jeho ozdoba dostala zabrat, nejdřív ten výprask a teď sprcha, ale co ušklíbla se, zaslouží si to. Kupodivu mu stejně stál.

„Tak co s tebou provedeme? „ ptala se ho. Byla v ráži, užívala si to. Sundala mu kuklu aby mu viděla do očí. Měl tam oddaný výraz. Nepřipoutané ruce najednou vztyčil a pohladil jí. „Co sis to dovolila? Ty ubohá čubko, co?“ …“Madam směl bych vám lízat mušličku?“ neobratně se zeptal. Chytla ho za vlasy a prudce mu hlavu vrazila mezi své nohy. Odhrnula kalhotky „Lízej ty – vylízávači ženských děr, ty čubko nadržená.“ 

Lízal prudce a při tom krásně, libovala si. Ale už neudělala to co před tím, když jí lízal nohy, aby ho donutila přestat. Nechala ho. Lehla si do polštářů a vzdychala. Škrábala ho na zádech a fackovala ho v mezi pauzách a znovu mu hlavu vrážela do rozkroku.

Kopala ho nohou do penisu. Vyvrcholila s jeho jazykem v pochvě a na noze cítila vlhké teplé sperma, on se udělal taky.

Ležela a vzdychala, nic víc. On vstal uklidil po sobě a tiše si klekl vedle postele. Pohledem jí děkoval a příjemně se usmíval. Vzal jí za ruku a mlčky jí odvedl do koupelny se osprchovat, pomohl jí pod sprchou z gumy a sám se také vysvlékl. Vše dal na ramínka a pak se oba společně osprchovali, umyly jeden druhého. V županech asi po 10 minutách usedli v obýváku. Nic už tady nenasvědčovalo tomu, že by se udála nějaká taková akce.

Začal konverzaci – „Jela jste tak pozdě z práce?“ ………….

 

………Po 10 dnech zase večer stála na zastávce tramvaje, čekala tam už půl hodiny, ne že by nejela tramvaj, měla tam schůzku, ..… viděla ho už z dálky a usmívala se na něj, zeptal se jí krátce – „ Jedete zase tak pozdě z práce?“……

copyright Madam Vevera © 2002 Všechna práva vyhrazena