Na chatu se subíkem:

Na chatu se Jana seznámila se subíkem, jehož jméno vyjadřovalo jeho orientaci a postavení. Zajímavě s ním Jana hovořila a též jej vzrušovala povídáním o tom, co by se vše mohlo dít, kdyby ho teď měla vedle sebe. Vymýšlela si zajímavé teorie o poutání zápěstí, roubíku, obojku pro psa a psí misce. Podle odpovědí tušila, že mu to imponuje. Byla vzrušená a pousmívala se u svého počítače, jak si krásně hraje s tímto mužem, který teď jen planě touží po uspokojení svých tužeb.

Byla daleko a tak si mohla hrát na všech polích BDSM.

Reagoval stále více překotně a ztrácel svou sebekontrolu, když dokola opakoval slova Vládkyně, Královno, Má paní.

Ale i ten nejzajímavější chat musí jednou skončit a tak se Jana podívala na hodinky, zjistila, že je již dvě hodiny po půlnoci. Ze zívnutím opustila internet, po té co se rozloučila s oním subíkem a zanechala mu pro potěchu a malou naději, alespoň svou mailovou adresu.

Druhý den dopoledne stáhla poštu a zasvítila na ni nová zpráva.

V hlavičce stálo „od subíka z chatu“.

Zasmála se pro sebe a hned četla dál. Dopis byl poměrně dlouhý, subík v něm popisoval své tužby, které zřejmě naťukal do počítače ještě v těch včerejších brzkých ranních hodinách.

„Vážená Madam,  píši Vám ponížený dopis a také co nejponíženěji žádám o potrestání mého otrockého těla. Při našem rozhovoru jsem si Vás představoval jako krásnou, důstojnou Paní a Vládkyni, stojící  nad ubohým poníženým otrokem, který pokorně klečí před Vámi. Cítil jsem se celý oděný v poutech, která mi obepínala ruce i nohy. Na krku jsem zcela jistě cítil široký obojek, od kterého se vinulo vodítko končící ve Vašich něžných ručkách.  Povýšeně jste se na mne dívala a nutila mne, abych olízal podpatky Vašich krásných lodiček. Och jaká byla představa skutečné realizace tohoto přání, které jsem v duchu pilně vykonával. Poníženě jsem je lízal a líbal, když Vy jste mne prudce odkopla. Vaše slova mi však rozkázala, abych se postavil na všechny čtyři jako správný pes a položila jste si na mne Vaše krásné nožky.

Tiše jsem snášel ostré podpatky, které jste mi občas zabořila do kůže a slyšel odtikávat hodiny a minuty, které jsem směl s Vámi trávit a kdy jste se Vy věnovala mé osobě.

Jak rád jsem ve svých snech po té uvařil Vaší jasnosti kávu, a postavil si ji na záda jako na stoleček, aby jste mohla pohodlně pít. Vodítko jsem poslušně při tom držel ve svých ústech, než jej budete potřebovat. Kávu jste pila tak pomalu a vychutnávala každý doušek. Tiše jsem se díval na Vládkyni svého otrockého těla a hltal každý pohyb, sleduje Vaše ústa, abych hned po vyslovení dalšího příkazu mohl nezbytně rychle reagovat.

Stojím dál na všech čtyřech a čekám, když jste mi po vypití kávy poručila vstát odnést prázdný šálek a pak mi zavázala oči. Pak Poručíte lehnout si na blízkou postel a pevně mne přivážete, abych se nemohl ani pohnout. Tiše jsem ležel a díval se na Vás, krásnou Vládkyni a Královnu, jak ještě kontrolujete můj žalář, pak jsem Vás uviděl odcházet a já zůstal spoután Vámi na svém těle a na své duši.

Ztráta Vaší pozornosti je pro mne krutá, pak jen ucítím roubík ve svých ústech, než zabouchnete dveře místnosti. Osaměl jsem zcela vzrušen a odkázán na milost Vaší osobě. Ještě se krátce vracíte s bičíkem v ruce, cítím jeho dotek na svém otrockém těle, jsem tolik vzrušený z Vašeho návratu. Bičujete mě po té hlava ne hlava, kůže mi žhne, tolik po Vás toužím má krásná Dámo. Bičíkem získávám kontakt s Vámi. Po té mi sejmete všechna pouta, obojek a vyndáváte i roubík. Na dobro pak opouštíte místnost. Tělo je volné, ale duše zůstala spoutaná Vámi královno. Proto v neskonalém zoufalství, ve svých poutech, píši Vám tento dopis, když vím, že Vy teď hovoříte na chatu s jinými lidmi, věnujete se zábavě a moje osoba je posledním člověkem na seznamu pozvaných.

Královno, prosím, buď odvažte pouta z mé otrocké duše, nebo mi dovolte oddaně sloužit Vaší jasnosti navěky.

Poníženě a s úctou Váš subík.“

Jana byla překvapená tímto e-mailem. Zavřela proto poštu s tím, že si vše musí pořádně rozmyslet. Celý dopis ve svých představách prožila a cítila jej jako uskutečněnou realitu.

copyright Madam Vevera © 2004 Všechna práva vyhrazena