Mercy:

Věděl, že udělal chybu, když nepřišel včas na schůzku v Mercyině bytě. Bylo půl deváté, seděl v autě před domem a sledoval očima její okna. Když tam teď nepůjde, už tam nebude moci jít nikdy. Když tam půjde, bylo jasné, že ho nemine trest. O tom, jak Mercy trestá, nebylo pochyb.

Byla to mladá přísná plavovlasá dáma, která právě dochvilnost u svých otroků považovala za největší klad. Představoval si jí se zavřenýma očima. Menší postava, štíhlá s pevnými boky a kulatými ňadry. Oblečená v kožené podprsence a minisukýnce ze stejného materiálu. Na nožkách boty na vysoké platformě a s páskem přes nárt z průhledného PVC.

I v té jeho představě však nechyběly této krásce v ruce důtky.

Vytrhl se ze snění a znovu se podíval na okna své vládkyně. Svítilo se jen v jednom pokoji. Ach ano, tušil co se tam chystá. Sebral veškerou odvahu, vystoupil z auta, zabouchl dveře. Zablikal centrál a otrok učinil první váhavý krok směrem ke schodišti domu.

V domě to vonělo po jablkách a když vystoupal až k bytu Mercy ucítil jemnou vůni kůže. Dveře byly přivřené a trochu světla proniklo i do temné chodby, jen díky tomu uviděl v předsíni na zemi připravený obojek. Opatrně otevíral dveře přikrčený v očekávání trestu. Vešel dovnitř a nikoho neviděl. Trochu si oddechl a narovnal se, když se mu za zády ozval její přísný hlas.

„Jdeš pozdě!!“.

Stál jako přimrznutý a přemýšlel co říct v rámci omluvy. Strčila do něj což nečekal a v mžiku se ocitl na podlaze. Slyšel zaklapnout dveře a zarachocení klíče a koutkem oka zahlédl její střevíčky. Nebyly to ty z PVC, na které myslel dole v autě, byly mnohem krásnější. Lesklá černá obuv ho magicky přitahovala. Prudce se k ní otočil, jak byl na kolenou a objal její kozačky a líbal každičký centimetr toho fetiše. Odkopla ho prudce, pokusil se při pádu zachytit výraz jejího obličeje. Byla rozzlobená. Tušil to, věděl o co si koleduje, když jde pozdě, ale nyní si uvědomil, že udobřit si ji, nebude tak jednoduché.

„Plazíš se mi u nohou a při tom si nezasloužíš ani oprášit prach z mé rohožky“, zasyčela.

Donutil se promluvit, i když měl vyschlo v krku. „ Má Paní, moc se omlouvám, není pro moje chování vysvětlení. „

„Na vysvětlování ještě bude dost času.“ šeptla do jeho ucha. Ruce v měkkých rukavičkách připnuly na jeho krk obojek, nachystaný na zemi a také vodítko.

Vlekla ho do posledního pokoje v bytě, úplně vzadu. Byl potemnělý, dokola byly umístěné hořící svíčky a uprostřed jen spuštěný provaz, který končil nahoře na kladce. Bodové světlo na zdi tvořilo pod kladkou kužel, do kterého si Mercy svého otroka dotáhla. Pustila vodítko a on dopadl vyčerpaný na zem. Zhluboka dýchal, skoro ho uškrtila. Přešla klapajíce podpatky ke zdi na druhé straně pokoje. Byla tentokrát v kožených šatech s přezkami ve předu. Ze skoby sejmula černý oplétaný jezdecký bičík. Trochu tušil co se asi bude dít. Přešla k němu a bičíkem mu přejela po tváři, jemně, kupodivu, ale v zápětí jej odhodila a zařvala: „svlíknout ty červe, v mé přítomnosti budeš nahý, už jsem ti to říkala několikrát.“ Nikterak neodmlouval, ani se nezmohl na žádnou poznámku. Rychle se vyzul, svlékl ze sebe košili a džíny, a naposledy ponožky a slipy. Klečel na zemi v kuželu světla a jeho paní skrytá částečně ve stínu a částečně osvětlovaná plamínky svíček si zapálila cigaretu. Kouřila vznešeně, jednu ruku v bok. Zvedla ze země bičík a znovu k němu přikročila. „Postav se a hned!!“

V stal a ona mu spoutala ruce k sobě pak je na pokyn dal nad hlavu, protože Mercy už stahovala dolů provaz od kladky. Nakonec ho vytáhla tak, že stál pouze na špičkách. Bičík si podala do ruky, když před tím jej měla v podpaží. „Tak čekám na to slíbené vysvětlení!“ – řekla již klidně. A vydechla kouř do jeho obličeje. 

Má mě v pasti, má jistotu, že si se mnou může dělat co chce, proto je její hlas tak klidný, ale mě to moc neuklidňuje – pomyslel si otrok. A rychle se snažil soustředit myšlenky na omluvu. „Omlouvám se má Paní, zdržel jsem se na obchodním jednání, nemohl jsem to zkrátit, byl to důležitý podnik a hned jak to skončilo jsem se za Vámi rozjel, abych se před Vámi sklonil a poprosil za odpuštění.“

„Já bych spíš řekla, že jsi šmejd, který mi tady lže a vymýšlí si samý kraviny“ – rozčílila se Mercy. „Víš jak nesnáším dlouhá čekání a nedochvilnost. Myslím že Tvůj mobilní telefon se jistě musel pokazit, když ani jeden hovor ti nestál za to, abys svou majitelku informoval o svém zpoždění.“

„Omlouvám se má krásná velitelko, ale tolik jsem k Vám spěchal, že jsem na telefonování ani nepomyslel.“ Uvědomil si jak seděl ještě dalších 15 minut v autě a zvažoval zda jít skutečně dál a že by ho za to Mercy ani trochu nepochválila – tak už raději mlčel.

„Nedá se nic dělat, trest si zcela jistě zasloužíš“ - a významně se mu podívala z blízka do očí. Uviděl v nich nahněvané plamínky a bez rozmyslu přitakal.

Podala si popelník a před jeho obličejem típla svou cigaretu o hranu. Bičíkem, kterým si celou dobu poplácávala po botě se napřáhla a první rány začaly dopadat na jeho záda. „A počítej“ – rozkázala. Počítal postupně až do 150. Rány dopadaly na jeho záda, nohy, hrudník a samozřejmě zadek. Nejhorších bylo posledních 50 na jeho mužskou chloubu, kdy čísla křičel a hroutil se v poutech. Netušil, kolik jeho paní má v úmyslu jeho bezmocnému údu vysázet. Jemná plácačka, jako zakončení bičíku pravidelně dopadalo ve stejných intervalech na jeho koule, penis a okolí a to při stoupající síle úderu. Myslel že to už nevydrží. „150 Paní“. Pak si uvědomil si, že už žádná další rána nedopadla. Otevřel oči a svou paní neviděl. Zaslechl jen poklapávání podpatků v předsíni. Pak zaklaply dveře. Odešla.

Naslouchal napjatě, opravdu odešla? Bytem se rozhostilo ticho.

Začal si uvědomovat jak ho pálí místa, kde před chvílí dopadala zloba jeho majitelky. Penis mu hořel, ale vzrušení bylo veliké. Přemýšlel co je pro něj větší trest. Rány bičem, nebo její odchod. Přemítal dál o situaci. Bolely ho ruce bolestivě vytažené nahoru ke kladce a prsty na nohou, které byly jedinou oporou v jeho postoji a ty už začaly polevovat. Jak dlouho to může vydržet – přemýšlel. Než se mu zcela odkrví ruce a nohy budou umdlévat. Kdy se vrátí? A vrátí se? Začal se dívat nahoru, jestli by nebyla nějaká možnost se ze svých pout dostat a osvobodit sebe z osidel té krásné Bohyně….útěk však nepovažoval za rozumné řešení a nakonec i pohledem nahoru zjistil, že ani není možný. Je tedy odkázán na ni, na milostivou Mercy. Přijde, nebo už nepřijde.

V myšlenkách se nechával unášet někam daleko, myslel na obchodní jednání, na jiné starosti, aby zapomněl na bolest a na vzrušení, které mu přinesl trest od dominantní krásky a na napětí, které ho pronásledovalo a rozlévalo se celým jeho tělem.

Nevěděl kolik je hodin, ale myslel, že už je to snad věčnost.

Konečně zaslechl klíč v zámku. Znervózněl. Pohnul se a zjistil, že jeho tělo je úplně ztuhlé. Zavřel oči. Slyšel jí přicházet. Vešla do kuchyně. Proč nejde sem? Ptal se sám sebe.

V kuchyni slyšel běžné zvuky – otvírání lednice, skříněk, klapání…. a pak ticho. Úplné ticho. Otevřel oči a naslouchal. Byl zmaten.

Pak ucítil její ruku na svých zádech a hlas, který vnímal nyní jako andělský. „Jak si se tu měl?“ Co kdybys své paní udělal kávu. Ráda bych si odpočinula.“ Při řeči přišla do jeho zorného úhlu. Podíval se dolů, ano byla bosá, proto ji nemohl slyšet přijít, v potemnělém pokoji, kde některé svíčky již dohořely mu asi přešla za záda v nestřeženém okamžiku. Musel se usmát její rafinovanosti. „Ano má krásná Paní, samozřejmě pro Vás udělám jakýkoliv nápoj, který si budete přát.“

Povolila kladku a otrok se doslova sesunul na zem. Mnul si klouby a bolavá místa.

„Chci jen kávu, víš jakou mám ráda. Tak do toho, všechno je v kuchyni.“ Po kolenou se doplazil do kuchyně. Bolelo ho celé tělo a cestou dostal ještě několik popohánějících ran důtkami.

Rozhlédl se a uviděl obrovský nákup. Spoustu sladkostí, pečivo, maso…atd. Všechno na co by si vzpomněl. „Jela jsem nakupovat tvým autem, doufám, že ti to nevadí“ – ozvalo se.

Ach ano, půjčila si moje auto, vzala mi klíčky z oblečení, které jsem musel svléknout. Rychle udělal kávu, dával si záležet a přinesl jí své majitelce do obývacího pokoje. Seděla a nohy měla na malé taburetce vedle stolku. Poklekl, možná schválně, nevěděl, těsně vedle jejích nohou. Položil kávu na stolek. „Má Paní, zde je Vaše káva“. Oči měl přilepené na jejích božských nohách. „Chceš si čichnout“ – optala se ho s jistou dávkou humoru v hlase“. „Ano má Paní, prosím, dovolte mi to.“ Jen pokývla hlavou. Zabořil obličej k nožičkám v silonových punčocháčích a čichal vůni kůže a potu. Začal jí hladit nožičky a masírovat. Hrálo MTV a paní Mercy při tom začala svýma nožkama hladit otrokův obličej. Byl maximálně vzrušen. Je fetišista na boty a nohy své krásné Paní a ona má nádherné malé nožky.

„Sundej mi punčochy, otroku!“ – rozkázala náhle. Ale jak zapřemýšlel, nebyly to ty jen nad kolena, zakončené krajkou, ale klasické. Pomalu jí sahal pod sukni, pak se zarazil. „Musíte se postavit má Paní, jinak nedokážu Váš rozkaz vyplnit.“

V ruce se jí objevili zase důtky, řezala ho hlava nehlava a křičela: „Jsi nemožný jsi obyčejný otrok bez kousku smyslu pro oddanost a pokoru. Já nic - nemusím!!“

Mlčel.

Zklidnila se a za chvíli mu odpověděla již tiše ovšem se zřetelnou výhružkou: „Popros o to“.

Zkulil se k zemi : „Má Paní prosím povstaňte a pomozte ubohému otrokovi splnit Váš příkaz.“ Vstala a při tom si podala kávu. Sahal jí pomalu pod sukni, vyhrnul ji k pasu a obdivoval pouze pohledem její postavu a něžná místa. Pomalu a citlivě svlékal její silonové punčochy. Voněly potem a když se odlepily od mušličky, sám pro sebe se musel zase usmát, byla vlhká. Věděl to. Voněla ženskostí a jeho penis pod vlivem dojmů prozradil vše ukryté v hlavě otroka.. Punčochy položil vedle sebe na zem a pomalu stáhl Mercy sukýnku dolů, tak jak byla před tím.. „Na všechny 4“ – zavelela. Splnil ihned rozkaz. Ucítil něco horkého na zádech a stále více to pálilo. Postavila si na něj hrníček s kávou. Zaťal zuby a semkl pevně rty k sobě. Mlčel.

Vstala a přešla k jeho zadku. Začala pomalu rukou hladit jeho hýždě. Trochu sebou trhl a cítil jak se mu po zádech rozlila horká tekutina. Z části asi rozlil Mercyinu kávu. Jenže Mercy nepřestávala hladit jeho zadek a pomalu zajížděla i do análku. Na to nebyl zvyklý. Nikdy se s paní Mercy nebavil o těchto praktikách, ani že by se mu to líbilo, nebo že by to chtěl vyzkoušet. Trochu se toho zalekl. Zapomněl zcela na kávu a zase část vylil když se snažil uhnout zvědavým prstům majitelky. Postavila hrníček znovu na stůl. Podala si z pohovky anální kolík a pořádně ho natřela lubrigačním gelem. „Podívej co jsem pro tebe za tu výbornou kávu nachystala.“

Pokusil se zaprotestovat. „Má Paní to je na mě moc velké, to já nezvládnu,“

Vysloužil si ale jen facku. Pak už mlčel.

Postupně mu rozevírala otvůrek a zastrkovala dovnitř tu latexovou hračku. Trochu ho to bolelo, ale jinak se mu to zdálo kupodivu velmi příjemné. Pomalu přirážela, když už kolík byl v jeho těle celý. Oddechoval vzrušením. Pak přestala.

Vzala do ruky své silonové punčochy a nacpala mu je do úst. „Opovaž se to vyplivnout!!“ podotkla. Pak mu podvázala provázkem koule a penis, který okamžitě naběhl. Pak se vrátila k jeho zadnici. Pak už si nebrala servítky a přirážela silněji a silněji.

„Hoň si ho u toho darebáku“ – křikla. „Ty děvko, podívej jak tě pěkně udělám“. Přirážela a otrok si ho honil podle příkazu. Byla to jízda.

Pod nosem mu voněly punčocháče, vzadu cítil to zvláštní vzrušení a penis mu stál sám, aniž by mu musel nějak moc pomáhat. A s několika málo pohyby se přiblížil orgasmus. V nějaké chvíli mu paní vytáhla kolík ze zadku, nevěděl ani kdy, prostě dokončil v křeči posledních pár pohybu k výstřiku. Byl vyčerpaný.

Paní mu vytáhla punčochový roubík a sedla si před jeho obličej s roztaženýma nohama. Neměla najednou ani kalhotky. Rukou si hrála se svým tajemstvím, hladila se a pak otroka přitáhla a rozkázala: „Lízej“. Ruku mokrou se spermatem na svém ohonu a jazyk v kundičce své Mercy. Byl nadšen.

Mercy sténala vzrušením a on cítil její sladké šťávy stékající z její božské mušličky.

Odkopla ho a skulila se na stolečku do klubíčka. Vyvrcholila.

Nechal jí a tiše čekal, až bude potřebný. Po chvíli vstala a odešla do koupelny. Volala ho za chviličku. Klepal na dveře. „Udělej večeři ty prašivej pse mám hlad“

Poslušně odešel do kuchyně, po té co se očistil ubrouskem od svého spermatu a od kapek své šťastné královny.

Pak už jen slyšel z koupelny sprchu. ………

 

copyright Madam Vevera © 2002 Všechna práva vyhrazena