Potemnělá kavárna:

Potemnělá kavárna v centru města byla jako udělaná pro Karla, který měl trochu splín a bloudit bez ducha po městě už ho nebavilo.

Zacinkal zvonek umístěný nad dveřmi do kavárny, když vešel. Vyhlédl si malý stoleček v rohu a zamířil k němu pomalým krokem. Posadil se, rozhlédl po ostatních šeptem mluvících lidech, vesměs to byly páry.

Vytáhl ze stojánku na stole menu a zběžně přeběhl alkoholické nápoje. V krátké chvíli se u jeho stolu objevila servírka a tázala se na jeho přání.

Objednal si gin s tonikem a expresso.

Pak si zapálil cigaretu a jen v klidu seděl………………………….

…………………………Přemýšlel o sobě a o své bývalé dívce, kterou asi před 14 dny ztratil. Našla si jiného, samozřejmě jeho kolegu z práce, když si na jednom z večírků padli do oka. Od té doby byl zklamaný životem a nic mu nebylo dobré. Sám sebe litoval a nemělo to konce……………………..

Servírka donesla objednané pití a Karel usrkl studeného ginu s tonikem a věnoval svůj pohled někam do prázdna.

Slyšel cinknout zvoneček u dveří, vydechl kouř a zaostřil tím směrem. Cinkot byl přehlušený klapotem ženských bot.

Na první pohled dáma, černé dlouhé vlasy sepnuté v culíku, který jí sahal až po pás, černý kožený plášť ležérně rozepnutý, pod tím kratičká sukně také z černé kůže a bílý upnutý top. Na nohou vysoké boty nad kolena. V ruce držela kabelku z jemné nehlazené kůže.

Sledoval její kroky až ke stolečku na druhé straně kavárny. Přistihl se, že tupě zírá a z cigarety už má vlastně nedopalek, ze kterého uhořelý kus málem upadl na ubrus. Rychle se upamatoval na společenské chování a vše napravil. Svou pozornost ale v rychlosti věnoval jen odklepnutí popela a napití se kávy. V zápětí jeho oči opět spočinuly na krásné mladé paní. Ta si právě polohlasem něco objednávala. Snažil se zachytit co to je.

„Královskou kávu a ten jahodový dortík bych prosila“ - zaslechl.

Mlsá pomyslel si a v duchu pousmál.

Rozhodl se rychle, kývnutím přivolal slečnu servírku a požádal ji, aby té dámě přinesla celý jahodový dort, ne jen malý kousek, že jí to posílá.

Servírka přikývla a odešla.

Sledoval dámu dál, seděla k němu bokem, měla nohu přes nohu a plášť přehozený na druhé židli, také si zapálila cigaretu a její rudě namalované rty se vzácně zúžily do obloučku při výdechu dýmu.

Byl jí úplně očarovaný, hleděl jen a jen na ni a to už jí slečna servírka nesla celý dort s kávou a ukázala směrem na něho.

Dáma vyhledala jeho osobu očima – usmála se a pokynula mu, aby přišel za ní. Karel trochu znejistěl, ale vzal si své nápoje a blížil se k jejímu stolku.

„Krásný večer“ – pozdravil. „Také tak“ odpověděla mu s úsměvem, „děkuji za laskavost a rukou naznačila směrem k dortu, čemu za ni vděčím ?“.

„Jste krásná a já dnes večer chtěl někomu udělat radost“ – odvětil krátce.

„Musíte mi pomoci jej sníst, sama bych to nezvládla“.

Sledoval její oči a rty, byl učarován jejími ladnými pohyby. Představila se mu jako Klaudie, podal jí ruku a také řekl své jméno.

Bavili se o filmech, po chvíli zjistili, že je to oba zajímá, také o Internetu a jeho úskalích.

Čas jim plynul rychle a Karel ani netušil že je již jedenáct pryč.

Klaudie ho mezi řečí pozvala na chvíli do jejího bytu, říkala že žije sama. Karel němě přikývl, pak zaplatit útratu za oba. Pomohl Klaudii do kabátu a vyšly do vlahé noci. Dovolila mu aby ji nabídl rámě, cítil se úžasně, jako by měl něco vzácného. Tolik ho přitahovala svou dominancí.

Šli asi půl hodiny směrem od centra, chvíli bloumali malými uličkami a pak už procházeli mezi historickými vilkami. Domy měly různá jména na svých fasádách.

„Jak vypadá Váš dům, má také svoje jméno?“ rozhlížel se kolem sebe. „Má, je na konci ulice, počkej až tam přijdeme tak se ho dozvíš“ šibalsky se usmála. Mluvili o historii této čtvrti a o tom, jak je krásný večer a to už stáli před brankou k domu ve velké zahradě. Vnitřek zcela zakrývaly vzrostlé stromky.

Klaudie odemkla branku a pozvala Karla dál. Vešel tedy dovnitř, slyšel zamykat a pak už ji následoval malým chodníčkem dál. Postupně se mu otvíral pohled na vnitřek zahrady a na dům samotný.

Na zahradě si všiml kovového systému, který připomínal klepadlo na koberce a zároveň byl zvláštním architektonickým prvkem. To už ho ale vzala Klaudie za ruku a vedla ho blíž k domu. Díval se na fasádu a hledal jméno, nikde ho neviděl. Zatáhla ho před hlavní vchod a pak hledala ten správný klíč na svazku. Karel měl zatím dost času, aby si na štítku dveří všiml Madam Klaudie s krásně tepaným reliéfem kolem.

Odemkla a pozvala ho dovnitř. Byla tam tma, sem již světla pouličních lamp nezasáhla, nebylo to možné srovnat ani s přítmím na zahradě.

Slyšel její klapající podpatky, jak se vzdalují pravděpodobně chodbou někam hlouběji do domu. „Počkej tady, hned jsem zpět“- řekla.

Přemýšlel proč nerozsvítila a sám začal šmátrat kolem sebe po zdích a hledat vypínač. Nedařilo se mu. Chvíli se pokoušel ve tmě o nemožné, když už zase slyšel Klaudii jak klape podpatky směrem k němu. Bylo to trochu strašidelné. „Nemůžu najít vypínač“ – řekl nahlas, když stála u něho. Pak ucítil jak mu sáhla na ruce a dala je k sobě. Cítil, že mu ruce něčím spoutala. Klapnutí kovu napovídalo, že jde o policejní pouta. Mlčky stál a vnímal ten zvláštní pocit - smíšený z tajemna cizího domu, cizí ženy vonící kůží a nyní spoutaných rukou. Poddával se tomu pocitu a chtěl jí patřit.

Do ucha mu pošeptala: „Pojď“. Táhla ho jemně za spoutané ruce za sebou do tmy. Packal o svoje nohy, neuměle následoval svou paní do neznáma.

Pak ucítil její ruku na hrudi – „Stůj, tady jsou schody dolů“ Vedla ho ale ihned pomalu dál. Čím níže klesali, tím více začínal vnímat světlo…. a také cítit kouř svíček. Sestoupili až dolů a Karel spatřil velkou místnosti osvětlenou svíčkami, které byly umístěny v kovových tepaných svícnech, dále mnoho nástrojů zavěšených na zdi – jak z internetových stránek o mučení – pomyslel si, a také spoustu různých kusů nábytku.

Nemohl si nepovšimnout také velkého křesla vzadu místnosti. Klaudie sledovala jeho pohled a pustila jeho spoutané ruce a přešla si ke křeslu. Tam se v klidu usadila a uvelebila. Nohu přehodila přes nohu a v jejích očích četl Karel vítězoslavný výraz.

„Ke mně!“ přísně přikázala.

Pomalu přešel na druhý konec tohoto sklepení.

„Pozvala jsem tě na chvíli k sobě, protože jsi mi dnes v kavárně chtěl udělat radost. Já teď udělám radost tobě a sobě znovu ještě jednou ano?“

„Ano“ – přikývl. Cítil jak po ní touží. Byl vzrušený, ale také se trochu bál, co Klaudie myslela tou radostí pro něho a sebe. Pochyboval, že by se chtěla pomilovat. Ani nebylo v tomto sklepení kde. Tušil, že zde bude jistá souvislost mezi jejím sebevědomým vystupováním a tímto místem. Rozhlédl se dokola kolem sebe a otočil se ke Klaudii na chvíli zády, aby viděl dobře všechny skryté poklady tohoto „světa“ a v té chvíli ho Klaudie doslova srazila na kolena ránou bičíku. „Tady teď bude tvé místo, rozumíš? U mých nohou.“

Karel klečel a hlavu přiblížil k jejím botám, ve snaze svou Klaudii uctít a také vidět něco pod krátkou sukýnkou. Švihnutím biče přes záda ho přesvědčila, že je si dobře vědoma jeho úmyslu a hned mu poručila se vysvléct. Sama mu pak krátce pomohla z pout. On už se pak sám vysvlékal, před touto cizí dámou dle jejího příkazu.

Klaudie se celou dobu dívala. Cítil se jak pod dohledem ve vězení, nebo jako u odvodu. Snažil se nevnímat její pohled na svém přirození a zahnat svůj ruměnec ve tváři.

Přišla k němu, když byl již svlečený a bez okolků vzala do ruky jeho ozdobu, pak zmáčkla a promasírovala tento již poněkud ztvrdlý úd.

Tiše zasténal a pohlédl Klaudii do očí. „Co se mnou uděláš, krásná paní?“

Znělo to vyzývavě, sám sobě přiznal, že to nebylo moc vhod v takovém místě a s tolika prostředky, kterými mu snadno mohla dokázat, že toho lze udělat s jeho osobou hodně.

Usmála se a pustila jeho ozdobu, trochu ho drápla svými nehty přes záda a stanula mu za nimi. Pak už ucítil obojek a ruce mu byly opět spoutány – tentokrát provazem. Tentokrát mu spoutala k sobě i nohy. Vzala ze skoby na zdi 2 metrový bič, poodešla si a začala jím práskat za jeho zády. Měl celé tělo zaťaté v obraně proti úderu, věděl, že se jednou trefí, oči zavřené a rty pevně sevřené. Chvíli to trvalo. Pak….přestala.

Připnula Karlovi k obojku ještě vodítko a strhla ho k zemi. Mezi všemi zvuky stále vnímal klapot jejích podpatků. Usedla do křesla a zvedla mu bradu nahoru jezdeckým bičíkem, který měla už zase ve své dlani.

„Jsi můj sluha, pro tuto chvíli“ řekla vážně. Připlazil se ke Klaudiiným nohám blíž a začal líbat její botky. Prosil jí o jakoukoliv pozornost, mluvil šeptem o tom, jak je vzrušený a že po ní velmi touží. Zchvácen svým stavem ulehl před její trůn a plakal.

Pohladila ho po vlasech a za vodítko zvedla na nohy. Utřela mu slzy a odvedla k lavici, podobné úzkému dlouhému stolu. „Vyskoč si nahoru“. Udělal to trochu neohrabaně, co mu dovolila pouta a ulehnul na záda. Klaudie mu přetáhla ruce nahoru za hlavu a tam zajistila k očku ve sloupu. Totéž provedla s jeho nohami. Hladila ho po tváři rukou v rukavičce a usmívala se uklidňujícím úsměvem a byla tak krásná, něžná a při tom dominantní. Vnímal vzrušení každičkým kouskem těla a zavřel oči v slastném pocitu. Na bradavkách ucítil nějaké svorky, bylo to ještě krásnější a tak se poddal své paní Klaudii na hraní. Připínala mu kolíčky také na varlata a penis, na vnitřní stranu stehem. Občas přejela rukavičkou přes jeho úd. Po chvíli kolíčky na bradavkách sundala a bradavky mu olízla. Otevřel rychle oči a viděl její obličej tak blízko, pásl se tímto pohledem, říkal jí slova oddanosti a na to co s ním prováděla reagoval slovem „ano paní“. Vzdálila se jeho pohledu, přešla za něj, zase oči zavřel. Vnímal bolest svírajících kolíčku a pulzující rozkoš ve svém pohlaví. Chtěl si na penis sáhnout a pomoci mu vyvrcholit, ale neměl šanci. Ruce byly pevně připoutané za hlavou.

Pak ji viděl jak přichází. Byla převlečená do černého gumového oblečku, v ruce dřímala svíčkou. Očima shlédl její postavu bohyně, kterou obleček tolik zvýrazňoval.

Ucítil horký vosk jak kape a stéká na jeho penis a další dobře vybrané části těla. Sykl, zaskučel a vykřikl, když Klaudie znovu a znovu využívala svíčku jako nástroj jeho utrpení.

Zpocený a uvzdychaný pohlédl na Klaudii a očima prosil svou věznitelku, aby přestala.

Po krátkém rozhodování svíčku položila na stoleček u zdi a začala sloupávat vosk z jeho těla. Dávala si záležet, strhávala jej i s chlupy a smála se jeho sykání a výrazům obličeje. „Nic nevydržíš.“

Pak se mu ztratila zase z dohledu. Slyšel vrčení robertku, ten zvuk se blížil. Za chviličku stála nad ním a vibrátorem se začala dotýkat opět jeho naběhlého penisu.

Zaskučel a vrhl na Claudii pohled nanejvýš prosebný.

Vyhoupla se na lavici a poklekla kolem jeho nohou. Stále měla vysoké boty. Mezi černou gumou se v jejím klín objevilo bílé místečko. Tak si Claudie zasunula Roberta, který stále vrčel. Začala trochu vzdychat. Penis se mu stavěl a zase pokládal. Karel sebou cukal, zkoušel se utrhnout z provazů, ale neměl šanci.

Klaudie ho v té chvíli příliš nevnímala, oddávala se svému vzrušení. Slzy mu tekly a penis pulzoval ještě víc.

Pak vyvrcholila, prudce se prohnula a tlumeně vykřikla a položila se svou vahou na jeho ztrápené tělo. Chvilku tiše oddechovala a pak beze slova seskočila a při tom špičkou boty zavadila o jeho chloubu. Zaskučel a v zoufalství zase zavřel oči. Když je znovu otevřel…uviděl nad sebou Klaudii s nožem. Ostří se lesklo. Vyděsil se – měla temný výraz. V hlavě mu proběhlo všechno co udělal a velký otazník. Napřáhla se…..zavřel oči a tělo sevřel v hrůze…..ťala.

Ucítil uvolněné ruce, otevřel oči a ona se na něho usmívala – zároveň hladila rukou jeho penis. Za chviličku vyvrcholil, když s její pomocí vystoupal na schodech vzrušení až úplně navrchol.

………..Ležel na lavici, teď už odpoutaný a volný, plný pocitů, díval se na Klaudii jak uklízí kolem nástroje a ukládá je zpět na svá místa. Vstal a přešel k ní, třásly se mu nohy. “Jak ti mám poděkovat ?“

Usmála se - „tak zase v pondělí v osm v kavárně, souhlasíš ?“ ………………….

 

copyright Madam Vevera © 2003 Všechna práva vyhrazena