Povídka od mého oddaného  otroka J. - Můj sen:

Dostávám vzkaz, abych se dostavil v určitou dobu na určitou adresu.Dveře jsou pootevřené, vstoupím a nacházím další vzkaz: Svléknout do naha, zavázat si oči a čekat! Všechno splním, sám nevím proč. Mam trochu obavy. Nikdo neví kde jsem. Ale cítím že teď už je pozdě couvnout. Se zavázanýma očima ztrácím vlastně hned dva smysly, protože můj sluch nestojí za nic. Přesto najednou vím že v místnosti je někdo se mnou. Taky že jo. Než se naději, mám ruce pevně svázané za zády, na krku obojek s vodítkem a v puse roubík.Jsem někam vlečen a nezbývá mi než se podvolit. Když se po několika klopýtnutích pres práh konečně můžu zastavit, jsem okamžitě připoután pevně ke kříži. Co bude dál? Nemusím čekat dlouho.
Roztažené nohy mám pevně připoutané ke kříži. Kolem pasu mám řetěz, abych nepřepadl na ústa. Tah vodítka na obojku mě nutí, abych se předklonil. Pouta na rukou mi někdo uvolní. Sotva se stačím narovnat. Než se zmohu na jakýkoliv odpor, mám ruce znovu přivázané, tentokrát roztažené nad hlavou ke kříži.Všechno se děje zatím bez jediného slova. Já mluvit nemůžu, Vy to zřejmě pokládáte za zbytečně. Konečně mi aspoň odvážete šátek z očí. Vidím před sebou velmi krásnou ženu, s dlouhými vlasy a oblečenou tak, ze to, co má oděv skrývat, jen tím víc vyniká. I kdybych neměl roubík, stejně bych nebyl schopen jediného slova. V ruce držíte důtky a výsměšně se na mne díváte.Zvolna mi přejíždíte po tele svým bičem. Začínáte na mých pažích, sjíždíte do podpaží, kolem mých bradavek na žebra, břicho a podbřišek. Snažím se ovládnout, ale neubráním se tomu, abych sebou neškubal, když mě takhle zkoušíte. Spokojeně se usmíváte při každém mém škubnutí. Už víte, že jsem lechtivý v podpaží, na žebrech i na břichu.
Konečně promluvíte: tak ty si myslíš, že nikdy nemůžeš být otrokem.Já ti dokážu, že jím budeš velice rád. Nesouhlasně vrtím hlavou. Pořád si myslím, že k tomu mě nikdo, ani náhodou, nemůže donutit. A Vy se na mne jenom výsměšně díváte. Svými nehty mi pomalu začínáte přejíždět po mých citlivých místech. Začínáte v podpaží, přejdete na žebra a na břicho. Nedá se to vydržet. Svíjím se v poutech jako had. Ale jsem bezmocný. Přitom mne to úžasně vzrušuje. Můj pták je naběhlý jako snad nikdy. Ale s tím si umíte také poradit velice snadno. Zručně mi podvážete koule a kořen mého ptáka tak že jenom zakňučím do roubíku. Máte z toho velkou radost. A říkáte mi: to je pro začátek. Necháváte mě v tomto rozpoložení a odcházíte se slovy: Za chvíli jsem tady... Jak dlouho ta chvíle potrvá, to si můžu jenom domýšlet.....
Než odejdete, znovu mi ovšem zavážete pevně oči mm hedvábným šátkem.Stojím pevně připoutaný, i když relativně pohodlně. Už po chvíli mě však začínají brnět ruce. Nic s tím ovšem nenadělám, nezbývá mi než čekat, kdy se zase objevíte. Čekám a čekám. Zdá se mi to dlouhé. Ruce mě brní čím dál víc. A stejně jako poprvé, najednou vím, že stojíte přede mnou. Rozvážete mi šátek z oči a zálibně si mě prohlížíte. Neptáte se na nic, říkáte: tak ty nechceš být mým otrokem. Vrtím hlavou že ne. Přece se jenom tak nevzdám. A Vy pokračujete: jestlipak jsi taky tak krásně lechtivý i na chodidlech? Zamrazí mě v zádech, ale vrtím hlavou že ne. Brzy mám poznat, že to byla velká chyba. Uvolníte mi nohy a hned mi je  svážete co nejpevněji k sobe. Uvolníte mi řetěz kolem pasu, potom i ruce a ty mi znovu pevně svážete za zády. Lehce do mně strčíte a já padám na podlahu. Ne, neublížím si, ve snu se to nemůže stát. Jsem naprosto bezmocný a Vy z toho máte velkou radost. Aby toho nebylo málo, svážete mi ještě palce u nohou k sobě a napnuté konce šňůry použijete jako pouta nad mými koleny. Díváte se na mně a říkáte: měl jsi šanci se mi podvolit po dobrém. To co jsi zatím zkusil, se ti líbilo a mně také. To co poznáš teď, se mně bude určitě také líbit, ale nejsem si jistá, že i tobě. A taky je mi to jedno.
Čekám co bude dál a nemusím čekat dlouho. Během chvilky poznáte, že opravdu na chodidlech lechtivý jsem a to víc než  kde jinde, snad s výjimkou mých nejintimnějších míst. Můžu se zbláznit. A Vy říkáte: tak ty jsi nejenom vzpurný a neposlušný, ty mi budeš ještě lhát. Tak si pěkně vytrpíš svoje.
Když Vás to konečně přestane bavit, já už jenom těžce oddychuji se zavřenýma očima. Chytnete mě za vlasy a říkáte: podívej se na mne! Otvírám oči a slyším: to vůbec nic není, ještě jsem pořádně nezačala. Jsi moc měkký. Zvednete mě na židli a pevně přivážete. Nasadíte mi na bradavky svorky, další na žebra na boky. Dost to bolí, ale nemám jinou možnost než to vydržet. Znovu mam zavázané oči. Po nějaké době mi svorky jednu po druhé sundáváte, mnete bolavá místa v prstech a hned svorky dáváte zpět. Je to ďábelské. Bolí to jako čert. Najednou dostávám ránu a poznávám, že mi postupně bičíkem srážíte jednu svorku po druhé. Skučím do roubíku. Když jste s tím hotová (chvíli to trvá, protože se napoprvé přece jen netrefíte), odvážete mi šátek z očí a konečně vyndáte roubík. Říkáte: tak co? Co mi povíš? Chvíli popadám dech a potom říkám: Já už budu Vaším otrokem.
Jenže všechno je špatně. Dostanu facku(!) že jenom vyjeknu a slyším:
Jsem Madam a tak mě budeš oslovovat a navíc, protože by to pro tebe bylo moc snadné a protože jsi mi lhal o těch chodidlech, chci po tobě, abys prosil na kolenou, že opravdu chceš být mým otrokem.
Slyším se jak říkám: ne, prosit nebudu,to ne.
Jak myslíš. V tom případě máš smůlu.
Odvážete mě od židle, povalíte mě na zem a moje spoutané ruce a nohy mi pevně svážete k sobě, takže ležím zkroucený do kozelce. Znovu roubík a znovu zavázané oči. A odcházíte. Jak dlouho tady ležím? Pár minut? Par hodin? Zda se mi to jako věčnost. V rukou i nohou začínám ztrácet cit.
Konečně jste zase tady. Chci už konec, konec té bolesti a pocitu naprosté bezmoci. Ale konec ještě není. Odvazujete mi šátek z očí a díváte se na mne takovým přemítavým pohledem, co bych ještě mohl od Vás poznat. S mým šátkem přes ruku mi začnete zvolna masírovat čuráka. Jsem vzrušený téměř  ihned. Vypadá to že Vás to docela baví. Napnete hedvábnou látku a třete můj naběhlý žalud sem a tam. Je to k zbláznění krásné a nedá se to vydržet. Vidíte mi na očích že mám opravdu dost. Chci se udělat ale nejde to. Kořen mého ptáka je podvázaný. Přestanete a po chvíli to zkusíte znovu. Sundáte mi roubík a zase to zkusíte. A pořád máte ten přemítavý výraz a pohled, který jako by říkal: Stačí jedna věta... Když to kouzlo se šátkem na mém žaludu uděláte ještě několikrát, konečně mezi sténáním ze sebe vypravím : Prosím, prosím Madam, udělám vždycky co budete chtít a nikdy nebudu lhát ani dělat něco co se Vám nelíbí.
Vítězoslavně se na mě podíváte, uvolníte mi pouta na nohou. Je to obrovská úleva.
A dál?
Klekám na kolena a opakuji svoji prosbu.
Poznal jsem, že jste silnější.

KONEC